Památník Dachau spolupracuje při tvorbě databáze romských obětí holocaustu z Česka

Albert Knoll se od roku 1997 odborně věnuje výzkumu a dokumentaci obětí koncentračního tábora Dachau. Zajímalo mě, kolik vězňů z řad Romů a Sintů tímto táborem prošlo.

„To je hodně těžké zjistit, protože ne všichni byli označováni jako Romové nebo Sintové. Dlouhý čas byli označováni jako asociálové nasazení na nucené práce a pro nás je těžké dobrat se toho, kdo byl opravdu Rom a kdo ne. Jejich počet odhadujeme na více než 2000. Možná jich bylo 3000, možná 4000. Ale máme zcela konkrétní počet těch, kteří byli do Dachau přivezeni po červnu 1944 – ti byli rasově označeni jako Cikáni. Většina z nich pocházela z Maďarska, ze Slovenska nebo z území, která tehdy připadla Maďarsku. A to bylo víc než 1500 osob. Část z nich byla do Dachau deportována přímo z Maďarska, další část pak přišla přes Osvětim. Když se Osvětim postupně vyklízela, vzali je s Židy a dalšími vězni do Dachau.“

Logo|foto:Český rozhlas

V Památníku Dachau už několik let existuje elektronická databáze vězňů. Je v ní řada informací – nejen jména vězňů, datum narození a místo původu, ale také například údaje o jejich povolání, rodinném stavu, počtu dětí a vyznání. Nechybí ani záznam o jejich národnosti a délce pobytu v koncentračním táboře. Otázkou je, zda databáze obětí holocaustu má být veřejně přístupná. V Dachau je to následovně:

„Databáze není veřejně přístupná, to německý zákon zakazuje, protože jsou v ní i údaje o osobách, které ještě žijí. Udělali jsme to tak, že v památníku Dachau jsme do čítárny umístili dva počítače, na kterých mohou rodinní příslušníci nebo vědci nahlédnout do databáze, získat informace i statistické údaje. Ale veřejně přístupné to není.“

Pokud chce někdo v čítárně do databáze nahlédnout, žádnou zvláštní kontrolou neprochází.

„Moc to nekontrolujeme. Doposud jsme neměli žádné špatné zkušenosti. Je to většinou tak, že když přijdou rodinní příslušníci, především Sintů a Romů, tak jsou odkázáni na naši pomoc. V databázi by se totiž nevyznali, to umí jen experti a historikové. A proto se v rozhovoru snažíme zjistit, kdy se ti lidé přibližně narodili a jak se jmenovali. To je často u romských rodin těžké, protože leckdy má celý rodinný klan stejná příjmení a my k němu najdeme 500 osob a musíme se dopídit toho, kterou konkrétní osobu hledají. Příbuzným poskytujeme při rešerších pomoc. Historiky, výzkumníky nebo kronikáře necháváme v databázi hledat podle vlastních představ.“

Příbuzní vězňů z řad Romů a Sintů nahlížejí do databáze velmi zřídka.

„Někteří k nám přišli, část z nich byla z Německa, byly i rodiny, které žily v jižním Německu a dostaly se do koncentračního tábora. Ale byly také z Rakouska a dalších států. Jsou to možná dva případy do měsíce, víc to není. Pro srovnání: Celkově každý rok dostáváme tak 1500 dotazů, které ale přicházejí daleko častěji od rodin politických vězňů nebo Židů, než od příbuzných Romů. Bohužel je to tak a možná je to u Romů stále rodinné tajemství, které chtějí dál skrývat. Nevím. Přichází k nám opravdu hodně málo Romů.“

Před časem začal Památník Dachau spolupracovat s projektem databáze romských obětí holocaustu z Česka.

„Dostali jsme poptávku a hledali jsme v naší databázi. Existovaly oběti, které byly opravdu registrovány jako Cikáni a měli českou národnost. Skutečně jsme nějaké našli, ne moc, ale vyměňovali jsme si navzájem informace a doufáme, že budeme aspoň trochu moci přispět k tomu, aby údaje pro databázi byly kompletní. Myslím, že daleko víc Romů bylo deportováno ze Slovenska, ale to těžko dohledáme, protože byli často označováni jako vězni z Maďarska. A vězni ze Sudet byli většinou označováni jako Němci. Takže je tady řada problémů s přiřazením národnosti, ale jakmile se to vyjasní, budeme rádi spolupracovat s Institutem Terezínské iniciativy a se zdejšími aktivisty. To je náš úkol.“

Říká vedoucí archivu památníku Dachau Albert Knoll.