O pokladu ukrytém ve velehradském podzemí

Bylo to někdy na počátku 19. století, když se v jednom z velehradských sklepů začaly dít divné věci. Ze sklepa bylo slyšet podivné kvílení, rachot a prý i nadpozemskou hudbu. Všichni věděli, že do podzemních prostor kdysi schovali mniši část pokladu ze zrušeného kláštera, nikdo se ale dolů pro zlato neodvážil. Až jednou parta nebojácných výrostků. Vzali si lampu, protáhli se malým sklepním okénkem a vydali se potemnělým sklepem vstříc dobrodružství a bohatství.

A skutečně časem narazili na několik plných truhlic. Vzali z nich ale jen jednu věc - patenu, na niž se při mši kladou hostie. V tom si všimli, že vedle truhlic sedí příšerně se šklebící postava ovinutá pavučinami. Když se jí kluci dotkli, rozpadla se na prach. Hoši dostali strach a rychle pelášili ven. Se svou výpravou se samozřejmě pochlubili, ostatně měli důkaz, že na poklad skutečně narazili. Když se ale druhý den vydali do stejných míst dospělí chlapi, nepochodili. Po pár metrech ve sklepě narazili jen na sesuté stěny, poklad nadobro pohřbila zřícená chodba.