Nejlepší včelí úly jsou z měkkého dřeva. Dobře dýchají
Možná by se zdálo, že když teď v zimě včely spí, mají včelaři volno. Opak je pravdou. Je třeba se začít připravovat na novou sezónu. Důležitá je určitě obměna úlů. Jejich výroba má svá pevná pravidla.
„Nejlepší dřevo je měkké, tohle je konkrétně vejmutovka,“ ukazuje na voňavá čerstvě nařezaná prkna včelař Jiří Sláma. Ve své truhlářské dílně v Chlístově u Havlíčkova Brodu na Vysočině má všechny potřebné stroje, které potřebuje k výrobě úlů. Měkké dřevo se dobře opracovává, ale co je nejdůležitější, krásně dýchá. A to úl v zimě potřebuje. „Včelky, když dýchají, uniká kysličník uhličitý a vodní pára,“ říká včelař s tím, že například v plastovém nebo jinak neprodyšném úlu se tam mohou tvořit plísně.
Úly mají také přesně dané rozměry, které určuje velikost rámečku. Důležitá je pak osmimilimetrová mezera mezi rámečkem a stěnou úlu. „Aby včela prolezla, ale aby to neprostavovala,“ říká Jiří Sláma. Takový ze stran voskem zalepený rámeček pak z úlu nevyndáte.
Někteří včelaři stále používají úly, které jsou i přes padesát let staré. „To není správně, stěny jsou plné choroboplodných zárodků,“ říká včelař a dodává, že by se úly měly měnit tak po deseti letech. Nový úl si včelky hned takzvaně nalakují. To znamená, že ho zevnitř napustí propolisem, což zajistí ochranu před plísněmi. Včelař pak úl natírá jen zvenku, nejlépe vodou ředitelnou prodyšnou barvou. Samozřejmostí je nepropustná stříška. Úl by pak měl stát alespoň třicet centimetrů nad zemí. „Při zemi jsou chladnější proudy,“ vysvětluje Jiří Sláma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
