Stali se z vás s přibývajícím věkem kamarádi na „život a na smrt“ anebo vás něco rozdělilo?
Pokud jste vyrůstali jako jedináčci, možná jste toužili po bratrovi či sestře. Vy ostatní jste si možná přáli vyrůstat sami, v centru pozornosti rodičů. Jaké bylo dětství v mnohočetné rodině a jaké jen v té trojčlenné?
Sourozenecký život, jeho klady a zápory probereme v nedělní Noční lince.
Daniela|Dobrý večer, měla jsem sestru mladší o čtyři roky. Držela se mě a maminka mi ji často nechávala na hlídání. Jako desetiletý žabec jsem byla přesvědčena, že mě zdržuje v rozletu. Ale s přibývajícím věkem jsme k sobě hledaly cestu. Přistoupila na to, že ji budu učit, jak se chovat ve společnosti, jak se pije z maličkých šálků kávička s nataženým malíčkem. A protože se léty trestné činy promlčují, tak se už mohu přiznat, že jsem ve svých třinácti letech učila svoji devítiletou sestřičku kouřit. Obě jsme se při tom dusily, ale cílem bylo, abychom to zvládly jako herečky v černobílých kinech. Teprve v dospívání se naše vztahy dostaly do rozpuku. Sestra byla v celé mojí dospělosti pomocníkem při řešení problémů s maminkou. Já holt v tomto směru měla nedostatky. Byla jsem trucovitá a při jednání s maminkou jsem se bez pomoci sestry neobešla. Jako dospělé jsme měly hezký vztah.Snad nejhorší zážitek jsme zažili, když sestřičku po návštěvě u nás odvážel manžel z Vinohrad do Vršovic, pár kilometrů. Spojil tu službu s povinností vyvenčit pudlíka. Vše proběhlo hladce. Šli jsme spát a ráno drnčel telefon a v něm plačící hlas sestřičky. Když nasedala dopředu do auta, hodila svůj kožíšek z pravé kožešiny na zadní sedadlo,pudlík si na něm pohověl. Teprve ráno, když kabát oblékla ,viděla, že i za tu krátkou cestu autem stačil černý pejsek ohryzat lem kožíšku. Oprava vyla drahá. V první chvíli mě to štvalo, ale dnes, s odstupem času to pokládám za nejhezčí vzpomínku. Pokaždé když u obrázku své sestřičky zapaluji svíčku, hluboce se zamyslím, proč odešla náhle a tak mladá, ale někde v nitru sedere úsměv nad rozkousaným kožíškem. Mít dobrou sestru je dar. Mně byl dán jen na čtyři desetiletí a tolik bych si přála, aby mi zůstal dodnes. Posílám jí téměř denně pozdrav do nebe a věřím, že o tom vím. Na mě už žádná sestra nezavzpomíná, protože jsem zůstala pro zbytek života bez sourozenců. Všem přeju dobrou noc a báječné sourozence. Daniela z Prahy
731xxx507|VSECHNY ZDRAVIM 1 DITE JE REPREZENTANT RODINY 2 JE NECI MAZANEK AZ 3 VYRUSTA JAKO OSOBNOST BEZ NADRZOVANI OD RODICU MY JSME 2 JA TO ODNASELA ZA NEJ GABI
720xxx090|Mám bratra,stále si rozumime,Marta 72 Ahoj
