Nadšenci nedaleko Brna staví úzkokolejku, každý rok několik desítek metrů

Elán a dobrá nálada dobrovolníky neopouští vzdor tomu, že trať musí celou rozebrat a rozchod kolejí zúžit o více než 80 centimetrů.

„Všechno děláme manuálně. Mechanizace sice nějaká je, ale bohužel, ať ty pražce nebo ty koleje, musíme hejbat rukama a všechno musíme připravovat ručním nářadím,“ říká Jan Procházka z Muzea průmyslových železnic.

Práce je to fyzicky náročná. Třeba jeden prut koleje váží podle Procházky jeden a čtvrt tuny a betonový pražec přes dva metráky.

Do Zbýšova jednou měsíčně dojíždí pomáhat i Marek Doruška až z Ostravy. Dokonce si na to vzal dovolenou. „Já vlastně dovolenou trávím tady. Teď jsem tady už deset dní,“ podotýká.

Dobrovolníkům stojí práce za to, řada z nich si tak plní dětské sny. „Vesměs jsme všichni nadšenci do vláčků,“ dodává Marek Doruška.

Podle něj dobrovolníky spojuje i to, že to sem mají blízko. „Pocházíme všichni tady z okolí z Moravy,“ říká.

Práce už má své výsledky – v provozu je necelý dvoukilometrový úsek úzkokolejky z Babic do Zbýšova. V dalších dvou letech by dobrovolníci chtěli železnici dovést až k nádraží v Zastávce u Brna, kde zbývá dodělat asi pět set metrů kolejí.