Nadia Boulangerová
Tato žena měla mimořádný vliv na vývoj vážné hudby 20. století. Sama se vzdala komponování, byla však učitelkou řady významných hudebních osobností a také první ženou, které dirigovala mnohé velké symfonické orchestry. Její žáci na ni dosud vzpomínají s velkou úctou a respektem.
Nadia Boulangerová se narodila 16. září 1887 do rodiny s dlouhou hudební tradicí. Babička, Juliette Boulangerová (1786), uznávaná zpěvačka, tatínek, Ernest Boulanger (1815-1900) profesor pařížské hudební konzervatoře. Nadina maminka byla ruská princezna.
Nadino hudební nadání bylo zřejmé již od útlého mládí. Měla dokonalý sluch. Traduje se historka, že jednoho dne, když jí bylo kolem 5 let, projížděl kolem jejich pařížského bytu hasičský vůz, Nadia se s křikem schovala pod klavír a zacpávala si uši. Když však hluk ustal, vylezla ven a na klaviatuře stiskla přesně stejný tón.
Studium konzervatoře zahájila už ve věku 10 let a v 17 letech získala 1. cenu Pařížské konzervatoře v harmonii, kontrapunktu, fugách, varhaním a klavírním doprovodu, o dva roky později pak i 2. Velkou cenu Říma (Grand Prix de Rome) v kompozici. Ve svých 21 letech začala na konzervatoři vyučovat.
Velkým zlomem v jejím životě byl 15. březen 1918, kdy zemřela její mladší sestra Lili, která byla také považována za zázračné dítě. Její smrt zasáhla Nadiu tak, že se rozhodla, že už nikdy nebude komponovat, a vydala se na svou jedinečnou životní cestu jako učitelka a rádkyně mnohých významných hudebníků a skladatelů.
Její kariéra byla opravdu dlouhá. Mademoiselle Boulanger působila především ve Francii a ve Spojených státech. Roku 1921 byla jmenována profesorkou harmonie, kontrapunktu a kompozice na Americké hudební konzervatoři ve Fountainebleau a s přestávkami zde vyučovala až do své smrti r. 1979.
Druhým působištěm byla ovšem Paříž, a to L´école Normale de la Musique až do začátku druhé světové války r. 1939. Zde k ní po jistou dobu docházela podle některých zdrojů i naše hudební skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová.
Nadia Boulangerová byla vyhledávanou učitelkou celé řady výborných hudebníků. Vychovala mnoho výjimečných a zároveň různorodých osobností, jako byl Aaron Copland, Elliott Carter, Quincy Jones a další.
Její fenomenální schopnosti jsou dobře známé a zdokumentované a stále zasluhují údiv. Znala snad každé významné dílo každého významného skladatele, a to dokonce zpaměti. Žádný hudební úkol nebyl nad její síly. Největší vliv na ni měli a její obdiv si získali Paul Valéry a Igor Stravinsky.
Mademoiselle Boulanger líčí její studenti jako velmi charismatickou a silnou osobnost, byla prý přísná a nutila je, aby usilovali o dokonalost. Zároveň však akceptovala jejich vlastní způsob hudebního projevu a tvorby. Měla vznešené vystupování, byla mimořádně muzikální a inteligentní. Věnovala pozornost i osobnímu vývoji svých studentů, nic nezůstalo nepovšimnuto. Stejně jako všichni skvělí učitelé věděla, že nestačí jen učit předmět, ale je třeba zabývat se i osobou studenta.
Nadia Boulangerová však nebyla jen jedinečná učitelka, ale patří jí i nejedno prvenství. Začátkem 40. let dirigovala jako první žena mnohé symfonické orchestry, jako např. newyorkský, bostonský či philadelphský .
Ona sama byla silně krátkozraká a pro čtení potřebovala lupu. Nebrala to však nikdy jako handicap, spíše ve svém zkresleném vidění nacházela abstraktní zdroj záhadných a krásných obrazů.
Dožila se vysokého věku. Zemřela v Paříži 22. října 1979, kdy jí bylo 82 let.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
