Na jihlavskou vyhlídkovou věž sv. Jakuba kdysi vedl výtah. Byl ale jen pro dřevo

Věž kostela svatého Jakuba je vysoká 63 metrů. Dřív sloužila jako strážní věž a bydlel v ní věžník. „Troubil hodiny, hlídal požáry – to bylo hlavně v 16. století. A také dával pozor, jestli se neblíží nepřátelské vojsko,“ přibližuje úlohu kostelní věže v minulosti průvodkyně Jana Petrůjová.

Věžník měl ve věži dokonce svůj maličký byt, kde žil s celou rodinou. Dodnes to připomíná nevelký pokojík s postelí a skříňkou, který najdete v místě, kde je i ochoz. Postel je povlečená, na stěně visí obrázek, místnost je velká asi jako menší pokoj v paneláku. Jak se tam vešlo víc lidí, těžko říct. A jak to dělali s hygienou nebo s přípravou jídla, to je také záhada. Přitom úloha věžníka byla zrušena až za první republiky v roce 1924.

Vyhlídková věž sloužila v minulosti jako strážní|foto: Petra Emmerová

Tragédie s výtahem

Aby si trochu usnadnili život ve výšce 40 metrů, měli věžníci k ruce malý výtah. Ne pro lidi, ale pro drobný náklad, například pro dřevo. Aby věžník nemusel nosit otýpku na zádech, nechal si ji naložit někým zdola a jen tahal za lano a náklad si vytáhl.
Zápis městského písaře z 16. století ovšem dokládá i jednu tragickou událost. „V jihlavské kronice čteme, že dítě věžníka spadlo výtahem dolů a roztříštilo se na kousky,“ přibližuje smutný příběh Jana Petrůjová.

Z ochozu je krásně vidět na celé město a můžete vidět i věž, ve které visí druhý největší zvon na Moravě. Křtěný je Jakub, ale v Jihlavě mu nikdo neřekne jinak než Zuzana. Může za to pověst.

„V době, kdy znamenitý mistr zvonař Brikcí z Cimperka lil zvon, mohli přicházet obyvatelé Jihlavy a házet do zvonoviny, co chtěli. Nejvíc tam hodila lazebnice Zuzana, která doufala, že tím vykoupí své hříchy,“ vypráví dávnou historii Jana Petrůjová. Možná, že ani nebyla tak hříšná, byla ale nemocná, a tak chtěla odejít do nebe čistá.

Věž sv. Jakuba nabízí velkolepý výhled|foto: Petra Emmerová

Zvon Zuzana odbíjí jen v neděli. Každou čtvrthodinu se ale nad hlavami návštěvníků rozezní malý zvonek přímo na ochozu. „Každý se lekne, když mu nad hlavou zaduní. Průvodce příchozí varuje, obzvlášť když je poledne, aby v tu chvíli na ochozu raději nestáli,“ říká s úsměvem Jana Petrůjová.