Murasaki Šikibuová
Tato žena se do většiny našich učebnic literatury nedostala, přestože by si to jistě zasloužila. Je považována za dosud zřejmě nepřekonanou autorku v japonské literatuře. Žila na přelomu 11. století a napsala román, který je považován za vůbec první skutečný román na světě.
Murasaki Šikibuová se narodila v Kjótu, zřejmě v roce 978. Přesná data jejího života nejsou známa, stejně tak jako její vlastní jméno. Šikibu je titul patřící jejímu otci, který sloužil na japonském císařském dvoře. A jméno Murasaki, což v doslovném překladu znamená "fialová", se mohlo vztahovat ke jménu hrdinky jejího románu Příběh o princi Gendžim, nebo k jejímu rodnému příjmení Fujiwarová. V tehdejší době se totiž považovalo za hodné zaznamenání pouze jméno a osobní data jen žen z císařské rodiny. Ale něco přeci jen víme.
Otec Murasaki, Fujiwara Tamatoki, byl guvernérem jedné provincie a byl známý jako vzdělaný muž a básník. I její pradědeček se věnoval literatuře. Podílel se na sestavování první císařské antologie japonské poezie. A tak se Murasaki dostalo společně s bratrem vzdělání i takových oborech, jako byli čínští klasikové, což se tehdy považovalo pro ženu jako nevhodné. Otec si prý nejednou posteskl, když viděl, že jeho dceři jde učení mnohem lépe než jejímu bratrovi: "Kéž by jsi jen byla chlapcem, jak bych byl šťastný!"
Murasaki nebylo ani 20 let, když byla provdána za svého vzdáleného příbuzného, který byl přibližně tak starý jako její otec a měl již několik manželek. A tak r. 999 se jí narodila její jediná dcera, ale již o dva roky později Murasaki ovdověla.
Přibližně kolem r. 1005 se dostala na císařský dvůr, kde dělala společnici císařovně Šóši (Akiko), která byla asi o 10 let mladší než ona. Vzhledem k tomu, že paní Murasaki neměla žádné "dvorní jméno", nepříslušel jí zřejmě žádný oficiální post; nejspíše jen byla zaměstnána Fujiwarou Mičinagou, nejmocnějším mužem země, aby sloužila jeho dceři.
Svému životu na císařském dvoře se věnuje ve svém Deníku, který zahrnuje období mezi lety 1008 až 1010. Tento Deník tak dovoluje nejen nahlédnout do života Murasaki, ale seznamuje i s životem císařského dvora.
Avšak jejím nejvýznamnějším literárním dílem je Příběh o princi Gendžim. Neví se ani přesně, kdy jej Murasaki začala psát; zda to bylo již před příchodem na císařský dvůr či až poté. Příběh o princi Gendžim je objemné dílo, které zachycuje téměř 75 let, vystupuje v něm na 400 postav. Román je členěn do 54 knih či kapitol a je přibližně dvakrát tak dlouhý jako román Vojna a mír. Zajímavé na tomto románu je také to, že není vyprávěním o nadpřirozených bytostech, jak to bylo tehdy obvyklé, ale je naplněn reálnými postavami v reálných situacích. Murasaki Šikibu o tom sama píše:
"Námětem románu může být naprosto cokoli, avšak pouze v případě, že se to odehrává i v běžném životě, a nikoli v nějaké pohádkové zemi mimo lidské chápání."
Příběh o princi Gendžim je tak považován za vůbec první skutečný román na světě. Příběh skvěle zachycuje dobu i místo děje způsobem, který obstojí při srovnání s jakýmikoli jinými slavnými romanopisci, jako byl např. Marcel Proust.
Toto mistrovské dílo je nejen vrcholem onoho období v japonské historii, které se překvapivě vyznačuje nadvládou žen v literatuře, ale zřejmě je dílem dosud v Japonsku nepřekonaným. Je totiž nezapomenutelné i pro svou poetickou bohatost, představivost a hru se slovy.
Jak se odvíjel život Murasaki Šikibuové po odchodu ze dvora (odešla z něj po smrti císaře), není opět zcela jednoznačné. Prameny naznačují, že možná odešla s císařovnou Šóši a byla nadále její společnicí, nebo se uchýlila do kláštera.
Kromě zmíněných dvou děl - Deníku a Příběhu o princi Gendžim, se dochovalo ještě 128 jejích básní. Poslední zcela jistá zmínka o její osobě je z roku 1014, ale předpokládaný rok jejího úmrtí je buď r. 1025 nebo 1031.
Možná si zaslouží zmínit i druhou významnou ženu, která se v téže době pohybovala na císařském dvoře. Byla jí básnířka s velmi podobným jménem Izumi Šikibuová.
Narodila se pravděpodobně ve stejném roce jako Murasaki, tedy v r. 978. I její otec byl úředníkem u císařského dvora - byl ředitelem Kanceláře Její Výsosti císařovny. Císařovně sloužila i matka Izumi.
V deníku Murasaki Šikibuové si Izumi vysloužila přídomek "nezkrotná", jenž ukazuje na povahový rys Izumi, který básnířka vtiskla i své hrdince vlastního literárního deníku (v češtině vyšel pod názvem Závoje mlhy). Izumi byla milenkou prince Tametaky, po jeho smrti je jí začal dvořit jeho bratr Acumiči. Prvních deset měsíců tohoto osudového vztahu zachycuje její literární deník. Hlavní část deníku tvoří básně, které si oba milenci prostřednictvím poslíčku vyměňují a odráží vývoj jejich vztahu ve vřelý vztah, splynutí duší a věrnou lásku.
Poslední dochovaná zmínka o Izumi je z roku 1036. Kromě svého literárního deníku za sebou zanechala dvě velké básnické sbírky, které obsahují víc než 1500 pětiverší. Posmrtně si vydobyla uznání už v r. 1086, kdy bylo mnoho jejích básní zařazeno do čtvrté z celkem jednadvaceti prestižních císařských sbírek japonské poezie.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
