Modlitba na Den smíření i píseň

Po deseti dnech pokání od židovského Nového roku je Jom kipur v židovské náboženské tradici dnem Božího soudu nad životem a smrtí člověka. Kajícnému ladění bohoslužby odpovídá půst bez jídla a vody, vyznání promlouvají o lidských poklescích a nápravě. Modlitbě, která začíná slovy „svátosti toho dne pádnost dejme“, přitom patří zvláštní místo.

Podle tradice je jejím autorem mučedník, rabi Amnon z Míšně z 11. století. Tak jako pastýř zkoumá každou svou ovci, praví text, právě tak Bůh soudí skutky člověka a rozhoduje: „Kdo ze světa odejde a kdo se uzdraví. Kdo bude živ a koho popraví. Kdo je v konci a kdo není, kdo uhoří a koho utopí. Kdo mečem a kdo divou zvěří, kdo hladem a kdo žízní. Kdo v bouři, kdo onemocní, koho oběsí, koho ukamenují, kdo zůstane a koho vypoví. Kdo bude žít v klidu a kdo zešílí, kdo bude žít v míru, kdo v utrpení. Kdo bude povýšen a koho srazí, kdo zbohatne a kdo vše ztratí.“

Hebrejský text – citoval jsem z překladu rabína Efraima Sidona – nepochybně odráží i krutou středověkou židovskou zkušenost, ale tíživé verše mají svou katarzi: „Pokání, modlitba a dobročinnost odvracejí zlý osud,“ zní nakonec jako naděje a výzva.

Přesně před půlstoletím inspirovala tato modlitba kultovního kanadsko-židovského zpěváka Leonarda Cohena k písni Who by fire – Kdo ohněm. Cohen ovšem nahlíží nepředvídatelnou smrtelnost člověka z jiné zkušenosti. „Kdo na slunci, kdo v noci, kdo ve veselém měsíci květnu, kdo barbiturátem,“ zpívá. Anebo dále: „Kdo v říši lásky, kdo lavinou, kdo pro svou chamtivost, kdo náhodou, kdo o samotě, kdo vlastní rukou, kdo u moci.“ Především však: Cohen na rozdíl od jomkipurové modlitby nedává nahodilosti lidského bytí žádné vyšší rozhřešení. „A kdo že to volá?“ ptá se v refrénu.

Spravedlivě ovšem přiznejme, že i samotnou bohoslužbu na soudný Den smíření na jednom místě provází skepse, jakoby výraz rezignace člověka, který i s vědomím boží přítomnosti nenachází pro sebe mezi dobrem a zlem ospravedlnění. Vždyť jak se také v jomkipurové knize modliteb píše: „V shromáždění moudrých Tóry bylo přijato a rozhodnuto. Šťasten, kdo nebyl stvořen!“

Možno už jen dodat, že i o takovém tématu dokáží Židé žertovat. „Je lepší,“ ptá se pověstný pan Kohn rabína, „narodit se, nebo ne?“ – „Naši moudří rozhodli, že lepší je se nenarodit,“ odvětí rabín. „No ano,“ na to pan Kohn. „Ale – kolika lidem se to podaří?“