Místo „U sedmi bratrů" připomíná bánovskou rodinnou tragédii

V jedné místní rodině měli sedm synů. Ale dobře se jim nežilo, rodině vládl despotický otec, který nešel daleko pro ránu anebo nadávku. Jak se říká: vstávalo se na hromech a léhalo na sakrech. Však se jim také neřeklo jinak než Hergóti. Jednou, když už byli kluci odrostlejší, je otec vyhnal do lesa řezat dřevo. Měl na něj totiž kupce a tak nedbal, že venku zrovna mrze, až praští.

Je pravda, že se vydal ven spolu s hochy. To ale jen proto, aby je pořádně popohnal. A klidně si při tom pomohl i bičem. A právě tím zranil jednoho ze synů na tváři. To byla asi poslední kapka do poháru trpělivosti týraných mladých mužů. Co se semlelo po té, přesně nevíme. Ale starý Hergót skončil na pařezu s hlavou rozťatou sedmi ranami seker. A syny vzápětí zasáhla bleskem Boží spravedlnost. Na místě pak navzdory mrazivému počasí vytryskl pramen a kolem něho vyrostlo sedm javorů. Dějišti této hrozné události se říká „U sedmi bratrů".