Miloš Šenkýř: Zavřít oči lze nad věží i nad tunelem. Je to naše národní vlastnost?
Vláda změnila limity pro hluk z dopravy. Může to třeba znamenat, že jedna z největších dopravních staveb v Brně bude po jedenácti letech fungování konečně oficiální, dostane kolaudační rozhodnutí. Kolik takových problémů ale v tuzemsku máme a nejsou trošku naší národní vlastností?
Vrchol věže brněnského Justičního paláce zdobí obří císařská koruna. Je tam přesto, že právě ona měla už na začátku první republiky zmizet, protože připomínala moc habsburských císařů, svěřenou soudcům dole pod ní.
Čtěte také
Příslušný zákon umožnil strhnout pomníky, odstraňovat pamětní desky, přejmenovávat instituce. Koruna na místě zůstala. Z ulic není příliš vidět a kdo o ní věděl, ten tušil, že její výměna by nebyla jednoduchá.
Tu korunu můžeme mít za jakýsi symbol přístupu k předpisům, které se nám nelíbí nebo dokonce nehodí. Jenže ona to není jen tato historická kuriozita. Přesuňme se o několik kilometrů dál. Před pár dny uplynulo jedenáct let od zprovoznění Královopolského tunelu na brněnském velkém městském okruhu. Pro ty, kdo spíš jezdí přes Prahu – takové brněnské Blanky.
Dostat se do mezní situace
Za tu dobu brněnskými tubusy projely miliony aut. A jen málokdo z těch, kdo v nich jedou, tuší, že ty tunely stále nejsou zkolaudované. Že fungují na základě stále prodlužovaných výjimek, nesplňují hlukové limity.
Čtěte také
Vlastně obdivuji silničáře, kteří nacházeli stále více argumentů a dělali další a další pokusy, aby limity splnili nebo získali další výjimku. A nezpůsobili kolaps, kdyby museli tunely zavřít. Mohu jim gratulovat, že se touto cestou probojovali až k okamžiku, kdy vláda letos změnila limity pro hlukovou zátěž, což by jim mohlo pomoci příslušné kolaudační rozhodnutí získat.
Můžeme se ptát, kde při plánování stavby vznikla chyba, která přinesla současným silničářům problémy. Moje otázka ale zní jinak. Co kdyby vláda změnu neudělala? Skutečně by nastal okamžik, že odborník na hluk na hygienické stanici po tolika letech provozu odmítne dát další – dokonce třeba trvalou – výjimku? Že prostě bouchne do stolu a řekne DOST?
Co by se pak dělo? Zavřeli by silničáři tunel za miliardy, uvedli vše do původního stavu? Nebo se prostě tvářili – či museli tvářit – jako u té císařské koruny, že si vlastně ten provoz za roky fungování obhájili? A měli by politici šanci obhájit takovou situaci? Nebo by rozhodla právě politika a ukázalo by se, že odborná stanoviska mohou jít stranou?
Tohle je případ jednoho tunelu a jedněch norem o hluku. Zdaleka to nebude jediná situace, kdy se u nás jednotlivci i instituce snaží svádět boje s pravidly, dávat jejich alternativní výklady nebo se dokonce naopak tvářit, že o nějakém takovém pravidle raději nevědí. Nemusíme chodit do obřích investic. Kolik věcí je v pracovních řádech, v docela obyčejných dopravních značkách a na mnoha dalších místech?
V určitém ohledu je mi vlastně líto, že se nedostaneme s tím nezkolaudovaným tunelem až do mezní situace. Ukázala by nám nás samotné, kdy na jedné straně podporujeme vznik norem a na druhé to, aby ty normy šlo obejít.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
