Miloš Šenkýř: Proč vlastně chybí recenze na jízdní řády
V noci na neděli se změnily jízdní řády. A tradičně největší diskuse jsou kolem těch železničních. Najít důvod nějaké chyby ale pro běžného cestujícího může být stále těžší.
Vlastně je škoda, že se nikdy naplno nevyvinula profese recenzenta recenzí jízdních řádů. Pohlídat, jestli se autoři poučili z předchozích chyb. Jestli se podařilo napravit nedostatky, doplnit vazby jednotlivých spojů, zkrátit jízdní doby, inspirovat v pozitivním jinde.
Čtěte také
A už se asi taková profese ani nevyvine. Změnilo se totiž i to základní. Kdysi byly jízdní řády věcí několika státních společností, takže odpovědnost šlo připsat relativně snáz. Teď je to šroubovice, do níž se mnohem více promítají desítky často protichůdných vlivů.
Objednávky státu, krajů i obcí, v případě železnice kapacita kolejí a jejich oprav spojených s výlukami, ale i technické možnosti vlaků a samotných dopravců. A taky konkurence a někdy i přeplněné koleje a nádraží. Ne každý hned pozná, za co – za jakou chybu – může ten či onen aktér.
Proto si teď, v době změny jízdních řádů, každý hraje na svém písečku. Propaguje to své. Asi logicky.
Čtěte také
V tiskové zprávě Českých drah se dočtu, že sice ne teď, ale už v létě se cestovní čas z Brna do Prahy oproti první polovině roku zkrátí o 24 až 26 minut, konkrétně na 2 hodiny a 33 minut. Nezazní ovšem, že na spojnici obou měst se už jezdilo i rychleji. Jenže není povinností Českých drah vysvětlovat, že sice stát do oprav hlavní trati investoval miliardy korun, ale ty ve výsledku cestovní rychlost nezvýší. V lepším případě zmírní riziko zpoždění. Což už má vysvětlovat někdo jiný.
Ty letošní jízdní řády konkrétně na železnici jsou také svým prostým rozsahem menší. Kraje pod dopadem růstu nákladů opouštějí další lokálky, místo motoráčků vyjedou autobusy na souběžné silnice. V lepším případě jen ve všední dny, v horším po celý týden. Největší změny v tomto ohledu zasahují střední Čechy.
Pravidla dotací i rivalita regionálních politiků
Ty tam jsou doby, kdy mít dům ve vesnici položené „na štrece“, jak se někdy říkalo železniční trati, znamená výhodu. Pomyslnou jistotu, že koleje nikdo jen tak nevytrhá a vlaky nezruší na rozdíl od autobusů, které lze škrtat rychle. Takže noc na 11. prosince je pro několik dalších tratí osudovou. Ačkoli nikdy nelze vyloučit návrat, příklady máme. Třeba v podobě trati do jihomoravských Židlochovic, kam se před několika lety vrátily vlaky po čtyřiceti letech.
Čtěte také
A v tom recenzním putování jízdními řády se můžeme zastavit i u dalších věcí. A tím je třeba situace na hranicích. Nejen na hranicích státních, ale na hranicích krajů. Stále více se projevuje těch čtrnáct dopravních „ekosystémů“ a s tím spojených pravidel dotací i rivality regionálních politiků. Dotovat dopravu v méně obsazených koncových úsecích linek, kde už slouží i obyvatelům ze sousedství, není úplně „v kurzu“.
Ale i lidé na koncích krajů jsou lidmi a daňovými poplatníky jako každý jiný.
Mimochodem, otázka pro aktéry té šroubovice: Kolik těchto běžných lidí – ano, cestujících – asi ví, kdy a kde dávat oficiální připomínky k jízdním řádům, když jsou ještě v přípravě a lze je ovlivnit?
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
