Mary Cassattová
Někteří kritici ji označují jako největší ženskou malířku 19. století, jiní jí připisují pozici nejlepší americké malířky. Je známá též jako malířka matek a dětí. Ve většině českých encyklopedií byste ji však těžko hledali. Mary Cassattová byla nezávislá malířka v době, kdy žádná vážená žena by takovou možnost ani neuvážila. Většinu života strávila v emigraci, přesto vždy zůstala označovaná jako Američanka. Dosáhla dvojnásobného úspěchu, byla průkopnice nového stylu i nové role žen ve výtvarném umění. Vynikala pevnou vůlí coby neústupná obchodnice. Z většiny jejích obrazů však září hřejivé paprsky pastelových barev a něha.
Mary Cassattová se narodila 22. května 1844 v Allegheny City, v Pennsylvanii do poměrně konvenční, finančně dobře zajištěné rodiny, která si velmi cenila vzdělání. Byla 5. dítětem Katherine a Roberta Simpsona Cassatta, makléře a obchodníka s nemovitostmi. Vyrostla ve Filadelfii. Její výchova byla poměrně typická pro tehdejší dobu a společenskou třídu, do které její rodina patřila - ve škole je připravovali na život manželky a matky, což zahrnovalo lekce, jak vést domácnost, ale i jak trávit volný čas paličkováním, hudbou, či malováním. Aby Cassattovi svými dětem rozšířili vzdělání, vzali je na několikaletou cestu po Evropě. A tak Mary nebylo ani 10 let a už viděla většinu hlavních měst tehdejších států Evropy. Třebaže byla ještě poměrně malá, velmi na ni zapůsobili velcí malířští mistři a jejich díla, se kterými se při cestách setkala.
V 16 letech se tedy zapsala na Pennsylvánskou akademii výtvarných umění, ale po dvou letech poznala, že se v Pennsylvánii už víc v malířství nenaučí. Navíc byla rozčarována přístupem učitelů a spolužáků k ní jako ženě, studentce, a tak odcestovala studovat zpátky do Evropy. Fakt, že se chtěla sama živit povoláním, už sám byl dost nezvyklý na ženu z tamějších vyšších společenských kruhů, natož tak ještě malířstvím. Ani její otec pro to neměl zpočátku pochopení, nakonec jí však studium v Evropě povolil. Mary studovala postupně v Paříži, Římě, Parmě a Seville, kde tříbila své schopnosti napodobováním Corregia, Rubense a dalších mistrů. Stala se studentkou Camilla Pissarra.
V době francouzsko-pruské války se na naléhání rodičů vrátila do Ameriky, ale cítila se příliš svázaná, protože nemohla rozvíjet své malířské umění, nikdo pro ně neměl pochopení, a tak odjela opět do Evropy. Roku 1872 poprvé vystavovala na pařížském Salonu, s úspěchem, stejně jako po několik následujících let.
R. 1874 se trvale usadila v Paříži - tehdy se v pařížské galerii poprvé setkala se smělými pastely baletek Edgara Degase. Velmi na ni zapůsobily. O něco později naopak Degase zaujaly obrazy její a nabídl jí, ať se připojí k Nezávislým, kterým kritikové trochu posměšně říkali Impresionisté (r. 1877). Nabídku přijala s nadšením a brzy se blízce spřátelila s většinou představitelů této skupiny (Monet, Pissarro, Morisot). Přátelství s Degasem přerostlo obvyklé meze a trvalo až do jeho smrti, tedy 40 let. Poprvé s nimi vystavovala v r. 1879, dále až do r. 1886.
Mary znamenala pro celé hnutí velkou podporu - jak poskytováním přímé finanční pomoci, tak i propagací prací Impresionistů ve Spojených státech, především prostřednictvím bratra Alexandra. Přesvědčila ho, aby koupil práce Maneta, Renoira, Monet, Degase, Pissarra, čímž se stal prvním sběratelem takovýchto uměleckých děl v Americe.
Mary Cassattová se nikdy nevdala. R. 1877 se tedy její rodiče a její sestra přestěhovali za ní do Evropy a Mary jim následujících 18 let musela věnovat péči a čas. Bylo to poměrně náročné, neboť všichni trpěli dlouhými a nevyléčitelnými nemocemi. To ovšem mělo vliv na její výkonnost. Ve srovnání s Degesem namalovala sotva polovinu obrazů.
Mary však byla disciplinovaná, vytrvalá a přímá. Nikdy nemalovala portréty na zakázku, nepřijímala žádné žáky, odmítala kreslit "komerční" práce. Její vliv na Americké umění přesahoval její vlastní dílo, protože byla vyhledávaným rádcem amerických sběratelů umění. Už tehdy se začala věnovat kresbám matek a dětí. Její práce byly vystaveny na několika výstavách v USA a získaly si příznivé kritiky, tím přispěla k přijetí impresionismu v Americe.
Navzdory obdivu k Degasovi, nebyla rozhodně žádným otrockým imitátorem jeho stylu, šla vlastním směrem, po celý život si uchovala svůj vlastní osobitý styl. Mezi její oblíbené techniky patřily i lept, suchá jehla, pastely či akvatint. V průběhu 90. let 19. století se u ní začal projevovat vliv japonského umění.
Francie ocenila její přínos pro umění Čestnou legií (1904), později byla oceněna i v Americe. Několik vyznamenání jí udělila Pensylvánská akademie výtvarných umění a Chicagský institut. Ona však všechny tyto ceny odmítla.
R. 1911 jí byla diagnostikována cukrovka, revma, neuralgie a šedý zákal, a tak v posledních 15 letech života nemohla pracovat vhledem k poruše zraku. Časem poněkud zahořkla, přesto se zapojovala i do aktivit, které nebyly jen v přímé souvislosti s uměním. Nebyly jí cizí ani sociální problémy doby a bojovala se nimi. Snažila se např. zlepšit pracovní podmínky v nedaleké továrně na knoflíky.
Zemřela 14. června 1926 Château de Beaufresne, poblíž Paříže ve věku osmdesáti dvou let.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
