Kosovskou rychtu na Šumpersku vlastní už přes tři sta let rod Steidlů
Vesnice Kosov se rozkládá pod jedním z hřebenů Zábřežské vrchoviny nedaleko Zábřeha. Leží v údolí, jehož dva břehy tvoří poměrně vysoké hřebeny kopců. Obcí prochází silnice ze Zábřeha do Hoštejna. A právě u ní stojí velká selská usedlost – pozoruhodná klasicistní rychta ze třicátých let 19. století.
První zmínka o Kosovu pochází z roku 1360, kdy byl součástí držav hradu Hoštejna. Obec postupně měnila majitele, až se nakonec stala součástí zábřežského panství. V roce 1666 koupil rychtu Hans Steidl z Tatenice. Od té doby až do současnosti je rychta jen s jedinou krátkou přestávkou majetkem právě tohoto rodu.
Mezi povinnosti a práva rychtáře patřilo nižší soudnictví a také správní funkce, kdy zastupoval obec vůči okolí. Často byl i reprezentantem vrchnosti a ručil jí za dodržování povinností a příkazů. K poměrně nepopulárním pravomocím rychtářů patřilo i vybírání daní, poplatků a úroků.
Rychtář mohl být do své funkce buď dosazen vrchností, resp. panovníkem, v některých případech si obec mohla vlastního rychtáře zvolit. Rychtářský úřad mohl být udělen jen jediné osobě, nebo se dědil v rámci rodu, který měl většinou právo na volný prodej rychtářství. Za své služby měl rychtář obvykle podíl na vybraných pokutách a odvedených dávkách. Mohl vlastnit krčmu, masné krámy nebo byla část jeho polností osvobozena od daní.
Z rychty se pomalu stává společenské centrum
V Kosově se v roce 1834 rychtář Ignác Steidl rozhodl, že vybuduje zcela novou rychtu. Rozsáhlá budova postavená z pálených cihel, které se vyráběly přímo v Kosově, dostala podobu klasicistního venkovského stavení, v němž bylo dost prostoru pro rodinu, čeleď i pro hospodářská zvířata a uskladnění výpěstků. Monumentální prostory dodnes udivují svou útulností. Všemu vévodí velká světnice s trámovým stropem. Síň a chlévy jsou zaklenuty valenou klenbou.
Od devadesátých let minulého století probíhají opravy rychty. Ta se po malém období mimo rodinu v roce 2010 opět vrátila do rukou rodu Steidlů. Majitelé se rozhodli obnovit i vnitřní prostory a zároveň otevřeli rychtu veřejnosti. Díky tomu se zde pořádají výstavy a také společenská a kulturní setkání, která lákají stále více návštěvníků.
Kosovská rychta se spolu s celou obcí dostala také do literatury přelomu 19. a 20. století. Zásluhu na tom má spisovatelka Růžena Svobodová. V červnu roku 1894 pobyla v Kosově tři týdny a na základě jejích zápisků vznikla kniha s názvem „V odlehlé dědině“, která vyšla nejprve v literárním časopise Rozhledy a v roce 1898 i jako kniha. V díle popisuje tehdejší stav obce a také jejího okolí. Pobyt spisovatelky na rychtě si připomenuli i její majitelé - od roku 2014 zdobí dům její pamětní deska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://brno.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://brno.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Není to hon na čarodějnice, ale na mě, rektor by se měl trošku ztlumit, říká Ševčík o situaci na fakultě
-
Ve školních jídelnách se vyhodí třetina jídla. Nejméně oblíbený je špenát a fazole
-
Dvořák: Nemyslím, že by měl být Ševčík ve vedení. Jeho přítomnost znemožňuje stabilizovat situaci
-
Soud zprostil viny všechny obviněné v kauze panamských dokumentů. Důkazy nebyly dostatečné