Konec po 40 letech. Brutalistní Prior v Brně půjde do pár měsíců k zemi

Byla to jedna z posledních příležitostí dostat se do běžně nepřístupných pater. Nákupní centrum z roku 1984 vedle hlavního vlakového nádraží čeká letos demolice.

Čtěte také

1.000.061. narozeniny umění. Ticho konce začátků v akustických dárcích pro obchodní dům Prior v Brně

„Je to postaveno na eskalátorech a na znějícím prostoru, když tu třeba lidé jdou po horních chodbách, bouchnou dveře, zaslechnete kroky, prásknutí výtahu nebo pokladny,“ přibližuje svou dvaadvacet minut dlouhou skladbu muzikolog Tomáš Šenkyřík. V obchodním domě strávil pár hodin, natáčel ruchy i zdánlivé ticho.

„I prázdný dům nějak zní. Ticho neexistuje, řečeno Johnem Cagem. Vždycky najedete tichý zvuk, který můžete zesílit. Nebo akustiku, kdy rozezníte stěny. To jsem tady udělal nějakým rychlým krátkým zvukem se silným atakem, třeba jako když bouchnete do bubnu, a ten prostor potom zní,“ popisuje proces nahrávání Šenkyřík.

Skladbu pustil v prázdných skladech třetího patra nákupního domu desítkám návštěvníků narozenin umění. Sám k bývalému Prioru nemá hlubší vztah. „Když jsem v 90. letech začal jezdit na vysokou školu, tak jsem tady brzo ráno chodil okolo a vždycky na mě tak kontrastně působilo. Byla to taková první výraznější dominanta, když do města člověk přijel. Emocionálně jsem tu demolici zatím nijak neprožíval. Ale bylo by zajímavé to tady ještě důkladněji pomocí zvuku zmapovat, včetně toho bourání samotného,“ míní muzikolog.

Prostor pro akce a divadelní představení

Obchodní dům už nepatří Tescu, v roce 2017 ho koupila investiční a developerská skupina Crestyl a britský maloobchodní řetězec tam sídlí v pronájmu. Firma později oznámila, že brutalistní stavbu zbourá a nahradí ji novými budovami i náměstím.

Spodní patra domu zatím stále fungují, lidé tam chodí nakupovat. Ve vyšších patrech pak našli zázemí umělci. „Dělali jsme tu třeba akci Dům kultury a konců, což jsme připravili s HaDivadlem. A vázalo se to k tomu, že budova má omezený radius života, že bude zbouraná. Pro nás je to smutná zpráva, že brutalistní architektura v Česku nemá na růžích ustláno. A brali jsme to i jako symbolický akt rozloučení s domem,“ popisuje dramaturg Lukáš Jiřička z platformy Terén, která spadá pod Centrum experimentálního divadla.

Skladové prostory v OD Dornych (bývalý Prior)|foto:Tomáš Kremr, Český rozhlas

Ještě v únoru tak můžou lidé přijít třeba na derniéru představení Za bílou velrybu. Autoři ho označují jako „zvukově-divadelní mši za bájnou velrybu i svět spějící ke svému konci“. Sám Jiřička jakožto pražský rodák si vztah k obchodnímu domu v Brně pěstuje teprve posledních pár let. „Já mám dětskou vzpomínku z půlky 80. let, když jsme sem jeli s mámou autobusem. Vím, že jsem vystoupil na Zvonařce a koukal na konstrukci toho stropu autobusového nádraží. A pak jsme šli kolem Dornychu. Dost si tu cestu pamatuju na to, že mi byly čtyři nebo pět let. Tehdy se mi samozřejmě taková architektura nelíbila, ale vryla se mi silně do paměti, že takhle tvrdá stavba v centru je. Musel jsem k tomuto typu architektury hledat vztah a teď ji mám rád. Přitom to není intimní prostředí, má to tvrdé hrany, je to drsné. Ale čím dál víc tu radikalitu doceňuji,“ přemítá Jiřička.

Cení si hlavně venkovního vzhledu domu, uvnitř zase kvituje velkorysé syrové prostory bývalých skladů, kde umělci dostali šanci tvořit i pomalovat některé zdi dočasnými díly, která zmizí. Terén při inscenacích prostor využívá takový, jaký je, přiznávají ho a nezakrývají.

Šestipatrový betonový kolos

„Sklady ve třetím patře jsou enormní. Tehdejší obchodní domy měly jenom jednu třetinu své rozlohy věnovanou prodeji. Zbytek byl věnován skladům a administrativně. Tehdejší úzus byl, aby v domě byly zásoby na 90 dnů u potravin a 60 dní u textilu v případě výpadku. V současné době se zásobuje průběžně, takže sklady jsou volné,“ přichází s vysvětlením historička architektury Šárka Svobodová, proč rozsáhlé haly zejí prázdnotou, i když obchody stále fungují.

Připomíná, že obchodní dům má víc pater, z pohledu zvenčí vypadají okna výškové budovy jako součást bytů. Ale je to jinak. „Jsou to betonové buňky, kde je zopakovaný motiv hranatého písmene U, jen obráceného. Motiv písmene U tvoří v hlavní části domu kopilit, typ drátoskla. Svítilo tím přirozené světlo do bývalé veřejné a závodní jídelny a také k tehdejší závodní lékařce. V betonových buňkách vyšších pater byla administrativní část. Ve čtvrtém patře dílny zámečníků nebo truhlářů a hlavně aranžérů, kteří tehdy veškeré cenovky, nabídky a výzdobu vyráběli ručně. V pátém patře byly šatny a převlékárny pro 750 lidí. V nejvyšším, šestém patře, bylo ředitelství,“ připomíná Svobodová.

První den tržby za miliony

Prior u nádraží vznikl proto, že někdejší Prior v dnešním Rozkvětu na náměstí Svobody už neměl dostatečné kapacity. „Nový obchod přinesl velkou inovaci. Samoobsluhu místo pultového prodeje. A taky volný výběr, kdy si lidé sami vybírali, pak ukázali prodavači, co by chtěli, a ti jim to připravili k pokladně. Bylo tu i oddělení luxusu, konaly se tu módní přehlídky, kromě obvyklého zboží tu byla i kosmetička, kadeřnice, dárková služba. Zaměstnanci domu vyráželi i do regionů a s nabídkou lákali lidi na nákupy do města,“ říká historička.

Otevření domu se několikrát odložilo. Lidé se dovnitř poprvé dostali 30. listopadu 1984. Šlo o očekávanou událost před Vánoci. „Byl to pátek a podle dobového tisku víme, že za ten první den přišlo 40 tisíc platících zákaznic a zákazníků, utratili tu 3,5 milionu tehdejších korun,“ zdůrazňuje Svobodová, která navíc pořádá komentované prohlídky budovy. Několik jich je ještě v plánu.

Podle ní je škoda a chyba, že budova zmizí, brutalistních staveb už v Brně mnoho není. Dá se za ně označit třeba hotel Voroněž, administrativní budova Ingstav nebo dnešní Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů nad ulicí Hlinky. Svobodová taky připomíná, že nezanikne jen architektura 40 let „mladého“ domu v dobrém stavu, ale i umělecká díla, třeba betonové reliéfy na terase, která spojuje hlavní nádraží s obchodní Galerií Vaňkovka.

Nový prostor

Toto území, které mnozí lidé vnímají spíš negativně a špinavě, se brzy promění. „Finalizujeme teď povolovací procesy a následně určíme přesné termíny všech dalších kroků. Předpokládáme, že k uzavření stávající budovy a její demolici dojde během prvního pololetí, nicméně v dostatečném předstihu vše upřesníme. Dokončení projektu se očekává přibližně za tři roky od zahájení demolic,“ popsal mluvčí skupiny Crestyl Ondřej Micka.

Vizualizace ukazuje, co bude stát na místě dnešního obchodního domu Tesco|foto:Crestyl

„Chceme zde vytvořit stále živý a volně přístupný veřejný prostor se všemi funkcemi, které k tomu patří. Proto zde kromě stávajícího využití pro obchody, služby a kanceláře doplňujeme i nájemní bydlení,“ popsal v roce 2022 Jaromír Krb, ředitel developmentu společnosti Crestyl. Loni se s firmou dohodlo Brno na vypořádání majetku a směně pozemků, aby bylo území lépe prostupné. Místo jednoho domu vznikne šest menších. Zůstane napojení na podchod pod hlavním nádražím i lávka nad Úzkou ulicí.