Julia Margaret Cameronová

Narodila se 11. června 1815 v Kalkatě. Byla čtvrtá z 10 dětí. Rodina patřila do vyšší střední vrstvy. Vzdělání se jí dostalo ve Francii. Když jí bylo 19 let, vrátila se zpátky do Indie, kde se provdala (1838) za Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele plantáží čaje, který byl o 20 let starší než ona, ale oba si velmi rozuměli.

Logo|foto:Český rozhlas

Když Charles r. 1848 odešel do penze, přestěhovali se do Londýna, kde se Julia stala členkou Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a Alfred, lord Tennyson.

Roku 1860 navštívila paní Cameronová Tennysona v jeho domě na ostrově Wight a byla natolik okouzlena prostředím, že si okamžitě zakoupila nedaleké dvě usedlosti v zálivu Freshwater a proměnila je v rozsáhlou rezidenci.

Manžel byl často na cestách v zahraničí a ona trpívala samotou. A tak její nejstarší dcera chtěla dát jejímu životu trochu více naplnění. Koupila jí tedy r. 1863 fotoaparát. Asi ani netušila, že se tím zrodí nejen velký koníček, ale přímo vášeň. Probudila v matce nadšení pro tuto novou formu umění. Julia se už za necelý rok mohla svým přátelům pochlubit svými pracemi a byla přijata do londýnské fotografické společnosti.

"Toužila jsem zachytit všechnu tu krásu, která se přede mě dostala, a postupně se mi tuto touhu podařilo uspokojit. Je těžké vyzvednout hodnotu tohoto snažení. Když jsem začínala, nic jsem o tomto umění nevěděla. Nevěděla jsem, kam umístit negativ, jak zaostřit, a svůj první snímek jsem si ke svému zděšení smazala tím, že jsem se otřela rukou o vrstvu filmu na skleněné desce..."

Temnou komoru si zřídla ve sklepě na uhlí, kurník se stal její pracovnou. Slepice byly osvobozeny a pobíhaly volně po okolí. Ale nikomu to nijak zvlášť nevadilo, protože slepice byly brzy nahrazeny společností prominentních osobností, které Julii Cameronovou navštěvovaly.

Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší umění. Její práce byla průkopníkem v tomto hnutí a provždy významně ovlivnila celý obor fotografování. Fotografie byla v té době ještě mladá. Julia byla amatér, neznala pravidla, a tak se nevázala žádnými konvencemi.

Zaměřovala se převážně na portréty, často alegorické a ilustrativní obrázky její rodiny a přátel. Některé z nich zachycují však i viktoriánskou elitu, se kterou měla společné zájmy. Někdy si vybírala biblická a literární témata.

Musí se poznamenat, že Julia Cameronová nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často poněkud neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Ale ona se tím netrápila a nenechala znechutit. Naopak si jí to právě tak líbilo. Měla ohromnou představivost a cit. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.

V zahraniční byla několikrát oceněna. Sám Victor Hugo jí napsal: "Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám." Zřejmě byla sama mimořádně charismatickou osobností, jak o tom svědčí i fakt, že expozice některých fotografií trvaly i 1 až 7 minut a výrazy osob na nich vykazují poddajnost a pokoru bez ohledu na to, jak významnou osobností byly. Básník Tennyson jednou přivedl k ní do ateliéru svého amerického kolegu Henryho Wadswortha Longfellowa a varoval ho: "Longfellowe, budeš muset udělat vše, co ti řekne. Já se brzy vrátím a uvidím, co z tebe zbylo."

Pro svou práci měla od rodiny velkou podporu. Sama vzpomíná, jak její manžel vždy s obdivem prohlížel každou její novou fotografii. Okamžitě po vyvolání s ní za ním pokaždé běžela a vychutnávala si jeho slova chvály. "Tento zvyk zapříčinil, že jsem zničila mnoho ubrusů, jak mi ještě z fotografie odkapávaly kapky nezaschlých chemikálií."

R. 1875 byl vrcholem a také závěrem její aktivní kariéry fotografky. Třebaže se fotografování nevěnovala déle než 12 let, dosáhla mimořádných úspěchů. Zatímco manželé Cameronovi odcestovali na Cejlon a Julia fotografování zanechala, byl vydán druhý svazek Tennysonových básní Idyly královské (Idylls of the Kings) s jejími fotografiemi, současně probíhala výstava jejích prací v Londýně a v Bournemouthu. Poptávka po jejích fotografiích byla vysoká.

Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnější fotografů 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu.