Josef Veselý o Trefě (a Jaromíru Ostrém)

29. květen 2014

Spolupracovat s Jaromírem Ostrým jsme začali již záhy poté, co dělal hlasatele. Uchvacovalo mě, jak seriózním a věrohodným způsobem hlásí kupříkladu: "A nyní chvilka hudby".

Časem se naše spolupráce rozvinula do šíře i do hloubky. Jistého červencového dne roku 1990 Jaromír hodil jen tak do větru nápad, že by chtěl úderem první zářijové soboty vysílat (živě!) pořad Trefa. A že by rád, abych to dělal s ním.

Nerad bych popisoval, jak jsme byli sevření onoho 1. září roku 1990, ani ne rok po převratu. Jak jsme se báli nechtěných reakcí posluchačů, sprostých slov…

V Trefě jsme za 18 let jejích trvání zažili snad všechno a také na nás oba sedl jistý virus. Doktoři myslím o něm nevědí, ale je to potvora, která zaútočí v okamžiku naprosto nečekaném. Čtete třeba odpověď soutěžícího posluchače a řeknete, že paní Polívková z Přerova, která nám v dopise psala cosi, že při poslechu Trefy umývala schody. Přitom z jednoho z nás vypadlo, že umývala dopisy. Nesmysl, leč v onu chvíli a u vědomí svítícího červeného světla (značícího, že to vše jde ven) jsme se odbourali. To sloveso znamená najmě na divadle, v rozhlase, v televizi, že se dotyčný snaží zadusit smích, není schopen slova a má jedinou touhu: zdrhnout. Spisovně: utéci. Což jeden z nás a sice Jaromír Ostrý - skutečně učinil, ba činil vícekrát, totiž že opustil studio během vysílání.

Jednou se mu to ale nevyplatilo. V jednom velice horkém letním dni jsme opět vysílali Trefu, tehdy ještě s režisérem. Posteskli jsme si, že by bylo příhodné, kdybychom si aspoň nohy mohli chladit v nějakém lavóru. Nepostřehli jsme, že v očkách režiséra Zdeňka Kozáka se cosi zablýsklo a nic jsme netušili ani když se vztyčil nad Jaromírem (tehdy polonahým, neboť ve studiu bylo nedýchatelno). Během živého přenosu na něj zezadu chrstl kýbl plný studené vody. Vše plavalo - texty, tužky, odložené hodinky a samozřejmě i Jaromír. Mikrofony vodní tříšť naštěstí nezasáhla. Jak jsme tehdy dovysílali, ani nevím.

Dnes již smích zvládáme. Mimo jiné proto, že k mikrofonu chodíme odděleně. Mám ovšem zakázáno, abych v budově Českého rozhlasu Brno zašilhal. Pak by to přišlo znova.

autor: ČRo Brno
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.