Jaromír Ostrý o Toulkách českou minulostí (o Josefu Veselém)

Student Josef Veselý při poslechu rozhlasu v roce 1969
Student Josef Veselý při poslechu rozhlasu v roce 1969

Začínal jsem jako Smetana a jako by to bylo včera.

Moje první velká dětská role, a to prosím v třiatřiceti letech. Pořad o Bedřichu Smetanovi napsal Josef Veselý (kdo jiný) a celému scénáři vévodila scéna, kdy asi tak čtyřletý Bedřich bere do rukou housle a drnká ve strunách. To byl věru těžký úkol.

I když se jednalo o rozhlasový pořad, nechtěl jsem nic zanedbat a tak jsem vytáhl ze skříně obří bílé lněné kraťasy, načesal jsem si vlasy do takzvaného kohoutka a vydal se do studia.

Pepa mi ještě v rychlosti vysvětlil psychologii postavy a pak to přišlo. Narážka, DRNK … "To ještě není ono, Jaromíre, dej do toho více citu…" A tak znovu. DRNK. "Výborně, bereme!". I dnes po mnoha letech cítím lehké dojetí. A věděl jsem už tehdy, že s Pepou Veselým to někam dotáhnu.

Jednoho dne se na mě obrátil se slovy: „V jednu ráno mě vzbudil telefon a na druhém konci Míla Kolář, jestli bych prý nechtěl natáčet rozhlasové Toulky českou minulostí.Já Pepovi zpočátku nevěřil ani slovo, zejména, že by v jednu ráno už spal, ale nakonec jsme si opravdu sedli a vybrali herce Ivanku Valešovou a Františka Derflera. Po nějakém čase k nim přibyl Igor Bareš a ještě další Igor - Dostálek. A když jsme debatovali o znělce Pepa řekl: "Kapky času by to chtělo".

No jo, ale takové kapky času z vodovodu kolikrát nenatáhnete. A tak jsem si sedl k mikrofonu a mlaskal asi tak tři hodiny. Josef Daněk, opravdový mistr zvuku, poté z těch mých mlasků vykouzlil běh času… Inu, čas letí. Během devatenácti let jsme podnikli tisíc výletů do naší historie a provedli jí miliony spokojených posluchačů.

A propos, pane kolego, Pepo, co takhle Toulky rozhlasovou minulostí? V kolik mohu zatelefonovat?