Jak coming out ovlivňuje vztah lesbických žen k Bohu, k církvi a vztahy v rodině

Výzkum o křesťanských lesbách se zaměřuje především na dvě oblasti. První z nich je reakce rodiny a vývoj vztahů jejích členů k dané ženě po coming outu. Druhou oblastí je proces, jak se daná žena vyrovnávala s tím, že je věřící a zároveň homosexuálně orientovaná. Výzkum provádí Martina Kostřicová z katedry psychologie Filosofické fakulty University Palackého v Olomouci, a co se týče reakcí křesťanských rodin na coming out ženy, setkala se při něm s velmi rozdílnými přístupy.

„Ty ženy popisovaly opravdu široké spektrum od přijetí ‚No, já už jsem to dlouho tušila, konečně jsi to řekla, teď už to bude fajn,‘ přes takové, že ‚No, ještě si to rozmyslíš, já myslím, že teď si procházíš jenom nějakou fází,‘ až k reakcím ‚Sbal si věci, nejsi naše dcera!‘, nebo ‚Nechci s Tebou nic mít!‘, ‚Takovou sestru já nechci!‘ a podobně.“

Martina Kostřicová|foto: Archiv Martiny Kostřicové, Romana Konečná

Ani pro samotné křesťanské ženy není vyrovnávání s vlastní homosexualitou jednoduché.

„Velmi často se tam ty zkušenosti opakovaly, že ta žena se to snažila sama v sobě potlačit – právě proto, že byly věřící, tak tohle pro ně bylo nepřípustné. Nebo nerozuměly tomu, co se to v nich děje, takže velice často se snažily žít s muži nebo úplně stranou nějakých partnerských vztahů apod. No a potom, když to začaly přijímat, tak se snažily vyhledat nějakou pomoc, ať už psychologickou, pomoc kněží, nebo velmi často to byli hodně dobří přátelé, kterým se svěřily a kteří potom s těmi ženami procházeli celým tím procesem toho vyrovnávání.“

Martina Kostřicová narazila ve svém výzkumu i na otázku, jak coming out ovlivnil vztah těchto žen k Bohu a k církvi.

„Všechny ty ženy se shodly na tom, že to nenarušilo jejich vztah k Bohu, že Bůh je má rád takové, jaké jsou. Dost často v tom Bohu samotném nacházely jednu z těch hlavních opor samy pro sebe, jak se s tím vyrovnat. Většinou se ty ženy spíše odklonily od církve, protože tam narážely na nepochopení, někdy i na agresivní výpady, takže někdy se více přiklonily k Bohu, že chtějí žít v souladu s Bohem, ale není to možné třeba v souladu s církví. Pro ně to nebyla cesta, která by byla schůdná.“

Gay a lesba věřící? Jde to. Díky Bohu!|foto: Společenství LGBT křesťanů Logos ČR

Martina Kostřicová z Univerzity Palackého pro svůj výzkum ještě další účastnice hledá.

„Hledám, protože tyto ženy jsou právě z uvedených důvodů docela nedostupné, hůře se shání respondentky pro výzkum, takže pokud by nějaká žena chtěla, tak mám e-mailovou adresu vyzkum.vl@seznam.cz a když se mi tam ta žena přihlásí, tak první komunikace je prostřednictvím e-mailu, kdy i zjišťuju, odkud ta žena je. Pro mě není důležité, z jaké je části republiky, dojedu za ní kamkoliv. Domluvíme se na osobní schůzce, kdy provádíme zhruba hodinový – jeden a půlhodinový rozhovor, ta žena mi odpovídá na otázky, které jsou předem připravené, ale má prostor se více rozhovořit o tématu, které je pro ní aktuální nebo které třeba pro ní bylo nejtíživější nebo jí naopak nejvíc potěšilo, takže je to takové volnější.“

Výzkum je anonymní, nikde není uvedeno jméno respondentky nebo jiné údaje, podle kterých by byla dohledatelná. Od výzkumu má navíc možnost kdykoliv odstoupit.

Co se týče partnerských vztahů věřících leseb, má Martina Kostřicová následující postřehy.

„Zase záleží na té které ženě, většinou ty ženy potřebují nějaký čas na to, aby se zklidnily, aby si to urovnaly samy v sobě, takže mají třeba nějakou dobu bez partnerky, ale potom drtivá většina těch žen hledá partnerku, nemusí být ani věřící, na tom jim až tolik nesejde, spíš je to takové to běžné hledání, aby si ty dvě ženy rozuměly, aby měly společné zájmy a podobně.“

Zajímavé jsou také odlišnosti mezi homosexuálními muži a ženami.

„Muži mají obecně větší tendenci se sdružovat, ať už jsou nebo nejsou věřící homosexuálové, tak chtějí být součást různých, když to tak řeknu, spolků nebo něčeho podobného, a u těch věřících je to ještě výraznější. Takže oni si navzájem pomáhají, podporují se, vědí, na čem jsou, vědí, že se mohou obrátit na tady toho kamaráda, protože to má stejně, také je věřící homosexuál, taky ví, jak se vyrovnat s některými těmi věcmi. A také proces samotného coming outu je pro ty muže jiný, protože společnost vnímá ženskou homosexualitu jinak, když obejme žena ženu, dost často to společnost bere mnohem lépe, než když obejme muž muže, tam už je větší odstup. Takže odlišnost je i v tomto.“