Izraelsko-německý film Cukrář citlivě vypráví o lásce, která není podmíněna sexuální orientací

Ženatý Oren z Izraele je při svých služebních cestách do Berlína častým hostem malé cukrárny, s jejímž majitelem Thomasem naváže milenecký vztah. Lásku však po několika měsících utne Orenova tragická smrt při autonehodě. Thomas se vydává do Jeruzaléma, kde se mu podaří najít práci v kavárně, jejíž majitelkou je Anat – vdova po zesnulém Oranovi. O kořenech příběhu režisér Ofir Raul Graizer vypráví:

„Ten film je částečně založen na reálném příběhu. Znal jsem muže, který vedl dvojí život – měl manželku, tři děti a dobrou práci, ale měl i milostný poměr s mužem. A jednoho dne jsem dostal e-mail od jeho manželky, že tento muž zemřel na následky nemoci. Hned jsem pomyslel na to, jak je to smutný příběh – že ona ztratila manžela, děti otce, ale že možná také vyjde najevo jeho tajný život. Chtěl jsem natočit film, ve kterém by proti sobě stály dvě situace. Jednak ta situace ženy, která na jedné straně ztratí muže a na druhé straně se na něj zlobí, protože tuší, že jí lhal. A na druhé straně jsem se na to chtěl podívat z perspektivy milence, té tajné osoby, o jejíž existenci nikdo neví a která nemůže truchlit za mrtvého, protože netuší, kde má hrob, nebyla na pohřbu, nezná okolnosti jeho smrti a nemůže nic dělat.“

Režisér Ofir Raul Graizer na festivalu Kolnoa|foto: Jana Šustová

Ačkoliv je Thomas zkušený a vynikající cukrář, v Anatině kavárně naráží na pravidla košer přípravy jídla. Sice může vyrobit sladkosti, ale jako nežid například nesmí zapálit troubu. Režisér Graizer říká:

„Chtěl jsem jednak divákovi naznačit, z jakého prostředí pocházel ten zemřelý manžel Oren. Byl z nábožensky založené rodiny z Jeruzaléma. A když jeho milenec Thomas přijede do Jeruzaléma, je s tímto prostředím konfrontován a ten košer způsob výroby sladkostí je pro něj úplně nový. Nepokouším se kritizovat nábožensky založenou společnost, sám pocházím z rodiny, která je z části nábožensky založená – můj otec je věřící žid. Ale snažím se poukázat na situaci v té kavárně, která nám umožňuje vidět tu manželku Anat, která není součástí nábožensky založeného světa, často se jím cítí přidušená, a neřeší, co je košer a co ne.“

Situace homosexuálů v judaismu je podle režiséra Graizera následující:

Z izraelského filmu Cukrář|foto: KVIFF

„V ortodoxní společnosti je to pořád hodně komplikované, protože praktikování homosexuality porušuje základní pravidla ortodoxního judaismu. V některých náboženských komunitách je homosexualita přijímána, některé dokonce povolují sňatky homosexuálů. Svět se vyvíjí, mění a otvírá, hlavně v Jeruzalémě. Ale pro ortodoxní židy je to stále problém a řada mladých gayů buď musí opustit svou rodinu a odříznout se od ní, anebo žít pokřivený život, kdy se ožení a zplodí děti.“

Film Cukrář se dotýká i bolestné německo-židovské historie. Jeden z příbuzných například Anat vyčetl: „Ze všech národů světa si přivedeš zrovna Němce.“ Zajímalo mě, jaký je vztah současných Izraelců k Němcům.

„To je opět odlišné v různých komunitách, není na to jedna odpověď. Nábožensky silně ortodoxní židé mají jistý strach ze všeho, co je jiné, co není židovské a totožné s jejich životním stylem. Tak to je v každé konzervativní komunitě na světě. Ale důležité je, že i v náboženských komunitách dochází ke změnám. Nedávno jsem se svým německým přítelem strávil několik dní v Jeruzalémě, navštívili jsme i v ortodoxní komunitu a ty vztahy k Němcům se už také pomaličku mění. Když se vrátím k otázce košer jídla, tak sice existují určitá pravidla, ale také je vždy nějaká možnost, jak s nimi pracovat. Jako v tom případě, kdy Thomas sice nemůže péct sladkosti, ale může je vyrobit a stačí, když někdo jiný zapálí troubu, aby to bylo košer. Takže něco se mění, otevírá a není vše černobílé.“