Gertrude Steinová

24. září 2010

Gertrude Steinová patří mezi osobnosti, které předběhly svou dobu. Dalo by se říct, že dokonce i tu současnou. Tato nekonformní žena, americká prozaička a umělecká kritička zvláště ve 20. letech 20. st. kolem sebe v Paříži sdružovala moderní umělce a malíře.

Gertrude se narodila 3. února 1874 ve městě Allegheny ve státě Pennsylvania jako páté a nejmladší dítě Daniela a Amelie Steinových. Když jí byly 3 roky, rodina se odstěhovala do Vídně a poté do Paříže, než se opět vrátila koncem r. 1878 zpátky do Ameriky. A tak malá Gertrude ve svých 5 letech hovořila plynnou vídeňskou němčinou, pařížskou francouzštinou a americkou angličtinou.

Logo

Gertrude si byla odmalička velmi blízká se svým o dva roky starším bratrem, který se jmenoval Leo. Už ve svých 8 letech se pokusila o první literární dílo. Byla tou dobou okouzlena Shakespearem a přírodovědnými knihami.

V r. 1891 zemřel náhle její otec a o zajištění rodiny se začal starat nejstarší bratr Michael. Rodina se přestěhovala do San Franciska, kde se její vášní stalo divadlo a zůstalo jí i v době, kdy se Gertrude o rok později přestěhovala do Baltimore ke svým zámožným tetám.

R. 1893 nastoupila Gertrude na Radcliffe College, kde navázala velmi vzácný přátelský vztah, dalo by se říci na filozofické úrovni, se svým učitelem prof. Williamem Jamesem. Traduje se příhoda, kdy během jednoho krásného jarního dne při závěrečné zkouškové písemce napsala na papír: "Drahý profesore Jamesi, je mi to líto, ale dnes opravdu nemám chuť psát písemku z filozofie." Druhého dne obdržela od prof. Jamese odpověď: "Zcela rozumím tomu, jak se cítíte. Já sám mám často tytéž pocity." a dal jí za písemku nejvyšší možnou známku.

Gertrude se nejprve rozhodla při svém vysokoškolské studiu pro medicínu a zapsala se na Univerzitu Johna Hopkinse a později pokračovala ve studiu medicíny v Evropě, kde pak toto myšlenku nadobro opustila. Chytla ji cestovatelská vášeň a procestovala Itálii, Německo a Anglii.

Její bratr Leo se mezi tím přestěhoval do Paříže a Gertrude se k němu r. 1904 připojila. Adresa jejich bytu Rue de Fleurus 27 se stala brzy pověstná. Byla místem sobotních večírků trvajících do časných ranních hodin, na kterých se scházeli umělci, malíři, spisovatelé a kritici. Na stěnách bytu snad nezbylo jediné volné místo pro početné sbírky pláten Picassa, Renoira, Gauguina, Cezanne a řady dalších, jejichž obdivovateli jak Leo, tak i Gertrude byli. Gertrude se velmi sblížila s Pablem Picassem, který ji posléze i portrétoval.

Mezi její další přátele patřili Henri Matisse, George Braque, Ernst Hemingway či Sherwood Anderson, kteří byli k ní přitahováni pro její literární pověst. Její literární tvorba i umělecké úsudky byly vysoce vážené a její příležitostné poznámky mohly pomoci získat či naopak zničit reputaci. V její tvorbě se odráží vliv kubismu. Kladla důraz na zvukovou a rytmickou stránku, na zachycení okamžiku vědomí. Její knihy vycházely v malých nákladech, a tak se k širokému publiku ani nedostaly. Její jedinou knihou, které oslovila širokou veřejnost, byla "Vlastní životopis Alice B. Toklasové" (The Autobiography of Alice B. Toklas). Kniha z velké části popisuje vlastní život Gertrude Steinové, neboť Alice Toklasová byla téměř 40 let její životní družkou.

Po začátku první světové války Gertrude s Alice opustily Paříž, ale r. 1916 se obě vrací a připojují k "Americkému fondu pro francouzské raněné" a rozváží materiál a zásoby do nemocnic v okolí Paříže.

Po válce se zdálo, že se vše změnilo. Tato léta byla označena jako "Ztracená generace" - svět byl rozčarován z války, byl to čas, kdy Hemingway, Fitzgerald a další spisovatelé vyjadřují ztrátu směru a idealismu.

V 30. letech se Gertrude na čas vrací do Spojených států a vydává se na přednáškové turné s více jak 40 vystoupeními a seznamuje se s dalšími významnými osobnostmi jako Scott Fitzgerald, Thorton Wilder, Charlie Chaplin a další.

V r. 1939 se začalo schylovat opět k válce, a tak Gertrude a Alice se rychle vrátily do Francie zachránit šatstvo, pasy a některé obrazy. V červnu 1940 byla Paříž okupována Němci, a tak se Gertrude a Alice nemohly do r. 1944 vrátit zpět. Obě jen tak tak unikly internaci v koncentračním táboře. Obě byly totiž židovského původu, a však jejich sousedé je chránili a mluvili o nich vždy jen jako o Američankách.

Po osvobození Francie se v srpnu 1944 vrací do Paříže, kde Němci jejich byt zanechali jakoby zázrakem netknutý. V prosinci 1945 odchází Gertrude do Bruselu, kde promlouvá k vojákům, kteří tam byli umístěni. Zde napsala svou poslední knihu. V červenci 1946 umírá na následky rakoviny tlustého střeva.

autor: jt
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.