Galerie marionet v Litoměřicích je plná krásných loutek. Děti si mohou nějakou i samy vyrobit
Když se v Litoměřicích v Ústeckém kraji zeptáte na hvězdárnu, místní vám ji ukážou. Je jen kousek od hlavního náměstí. Jenom dnes už ve starobylé věžovité stavbě jezuité nepozorují hvězdnou oblohu. Sídlí v ní totiž Galerie marionet, o kterou se stará Svatopluk „Sváťa“ Horváth se svou ženou Alenkou. K loutkám mají blízko, léta totiž provozují loutkové Sváťovo dividlo.
Rytíři, čerti, princezny a princové i královští manželé, skřítci, kouzelníci, pejsek s kočičkou, kůzlátka, čarodějnice, ba i Koblížek. Na tři sta pohádkových bytostí našlo svůj domov v Galerii marionet v Litoměřicích. A řada z nich dodnes aktivně pracuje. Hrají v pohádkách Sváťova dividla.
Většina loutek pochází z dílen Františka Pešána z Mnichova Hradiště a řezbáře Jiřího Havelky z Českého Dubu. Dalšími autory byli Jan Kaiser z Prahy a František Husák z Litoměřic. Pár kousků vytvořil i sám principál Sváťova dividla, pohádkář Svatopluk Horváth. Nejstarší a nejvzácnější loutka je víc než stoletý čert. K nejmilejším pak patří loutky Karla Husáka. A jedna z nich, šedovlasý a šedovousý král, má dokonce jeho podobu, i když řezbář sám už není mezi námi.
Návštěvníci, zejména děti si mohou na některé loutky i sáhnout a dokonce si s nimi i zahrát. Nebo si z připraveného polotovaru vytvořit vlastní pohádkovou postavu. Kam se hrabou na poctivou ruční práci sebedokonalejší „animáky“.
V zimě je Galerie marionet zavřená, ale část loutek se občas vydá na vandr – na výstavy. Už byly například v Luhačovicích, v Ústí nad Labem, v Děčíně, v Piešťanech a dokonce i ve španělském Madridu. Připomeňme, že české a slovenské loutkářství je od 1. prosince roku 2016 jako celek zapsáno do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. A Galerie marionet i Sváťovo dividlo ukazují, že české loutkářství je stále živé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
