Festival Khamoro letos nabídl i přehlídku romské literatury, zajímavé výstavy a fotbalový turnaj
Galakoncertem v pražském SaSaZu právě v těchto chvílích vrcholí Světový festival romské kultury Khamoro. Za 19 let jeho existence na něm vystoupilo bezmála dvě stě romských hudebních skupin z třiatřiceti zemí. Ale Khamoro zdaleka není jen festivalem hudby a tance – letos byla jeho součástí například přehlídka romské literatury, mezinárodní konference o vzdělávání, několik výstav a také fotbalový turnaj. A my se teď za ním ohlédneme.
Khamoro v romštině znamená sluníčko. Právě tak se jmenovala romská kapela, jejíž vystoupení na koncertě kdysi před lety překazil zvukař tím, že jí vypnul zvuk. To přivedlo manžele Jelenu a Džamila Silajdžićovi k myšlence pořádat v Praze světový romský festival.
Jelena Silajdžić: „Já vůbec neumím říct, kdy jsem poprvé viděla Romy, protože pocházím ze Sarajeva z bývalé Jugoslávie. A u nás se na rozdíl od situace v Česku na Romy takhle nedíváme. Měla jsem mezi nimi spoustu kamarádů v dětství, ve škole, na střední škole atd. Právě včera jsme se s manželem dívali na nějaké fotky z mládí a můj manžel měl nejlepšího kamaráda Roma. Nebylo to nic zvláštního.“
Letošní festivalovou novinkou byla čtyřdenní přehlídka romské literatury s názvem Gavoro. Význam tohoto slova vysvětluje spisovatelka Eva Danišová.
Eva Danišová: „Gavoro je v romštině vesnička, malá vesnička, a když to ještě trochu přetočíme, tak bychom mohli říct, že je to literární plácek, na kterém se potkáme a na kterém si předáme věci, které píšeme a přečteme to pro publikum, a ono se seznámí s tím, co romské ženy spisovatelky v současnosti tvoří.“
Svou literární tvorbu představila také Irena Eliášová, která nedávno v romštině dopsala rozsáhlý historický román.
„Má titul Oheň přestal plápolat a je to ze 17. století. Je to o Romech, jak je Marie Terezie předělávala. Nesměli nosit svůj oděv, dala jim nový název slovenští Maďaři, ne Romové, odebírala jim děti a dávala je na výchovu do Rakouska do německých rodin. Je to sága čtyř pokolení. Je tam popsáno, jak Romové v té době žili, jak byli beztrestně zabíjeni. Je to i o lásce a je tam samozřejmě i dobrodružství.“
Jedno z děl Evy Pleškové ze Slovenska se dočkalo i divadelního ztvárnění v podání Romského ochotnického divadla z Banské Bystrice. Hra má název Chci jiného muže a popisuje život staršího manželského páru, kde žena touží po změně vizáže svého muže, ale se změnou přichází i důsledky, se kterými nepočítala.
Absolutní novinkou byl fotbalový turnaj, kterého se dnes zúčastnily dětské, mužské a dokonce i dva ženské týmy. Kopačky obula i spisovatelka Ilona Ferková.
„Bude to utkání Praha proti přespolním. Praha jsou AC Bokeľa, to jsou AC Buchty, proti nám, FC Fučky, to je FC Koblížky. Ten nápad vznikl, když jsme byli před měsícem na valné hromadě v Brně a říkali jsme si, co by mohlo být legračního na Khamoru. A já jsem navrhla, že by mohl být fotbal, když už budou hrát chlapi a děti, tak by mohly hrát i ženy. A Jeleně Silajdžić se to moc zalíbilo a řekla, že to uskutečníme. A já říkám: No jo, ale když ten fotbalový turnaj uděláme, tak já chci všechno – chci dresy a všechno. A ona na to: I kytky do vlasů budete mít.“
Nádherný hlas nevidomého hudebníka Mária Biháriho doprovodil vernisáž putovní výstavy Akathe te beshen – Jsme tu, abychom tady zůstali. Ta představuje barevný a pestrý výtvarný přínos Romů k obrazu naší dnešní Evropy a do konce června ji můžete navštívit v Galerii Českých center v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
