Emily Dickinsonová

24. září 2010
r_2100x1400_regiony.png

Práce Emily Dickinsonové měly významný vliv na moderní poezii. Její časté používání pomlček, volné rýmy, neobvyklá přirovnání, působivé a zhuštěné myšlenky a dvojznačnost přispěli k její pověsti nejinovativnější básnířky v americké literatuře žijící v 19. století. Přitom během jejího života jen málokdo tušil, že básně vůbec píše. Uveřejněno bylo pouze 7 básní, navíc anonymně. Když však Emily Dickinsonová zemřela, objevila její sestra Lavina v šuplíku téměř 1800 básní dalších.

Emily Dickinsonová

Emily Dickinsonová se narodila 10. prosince 1830 v univerzitním městě Amherst, ve státě Massachusets do poměrně bohaté a prominentní rodiny. Byla prostřední ze tří dětí právníka a pokladníka na Amherst College Edwarda Dickinsona, který jistý čas působil i jako člen Kongresu. Matka, Emily, byla mírná žena. Účastnila se společenského života a byla proslulá pro své kuchařské umění. Její dcera k ní měla méně osobní vztah než k otci.

Emily prožila poměrně spokojené dětství. Byla chytrá, veselá, vtipná, měla přátele, chodila na večírky. Díky staršímu bratrovi Austinovi, který ji zásobil knihami, také hodně četla. Měla krásné světle hnědé, hluboké oči a vlasy stejné barvy.

Vzdělání se jí dostalo na Amherst Academy (1840-47). Tam na ni zapůsobil učitel Edward Hitchcock, který vynikal nejen ve vědě, ale i v psaní. Při výuce se často věnoval poezii. Emily si získala pozornost svými zcela originálními názory a myšlenkami. Její slohové práce se žádné jiné nepodobaly. Vynikala svou představivostí, které dávala plnou svobodu. Dosahovala však výborných výsledků i v botanice a zahradnictví. Ve studiu dále pokračovala v ženském semináři v Mount Holyoke, kde ale strávila pouze 7 měsíců. Školu musela opustit kvůli křehkému zdraví, vlivu otce, nesympatii k některým učitelům, stýskání pro domově a také náboženské přísnosti, která na této instituci vládla.

Po návratu domů a zvláště pak po smrti otce se začala stahovat do soukromí a postupně se z ní stávala větší a větší poněkud výstřední samotářka. V pozdějších letech trávila většinu času ve svém pokoji, uzavřená v kruhu rodiny a blízkých přátel. Stáhla se ale především před dospělými, ne před dětmi ze sousedství, kterým pekla perníčky a jiné dobroty. Ty pak spouštěla vždy v košíku z okna dolů. Účastnila se také jejich her a také hlídala, jestli nejde služka Maggie, když děti plenily spíž.

Své rodné město Amherst opustila jen v několika málo případech, kdy navštívila Washington, Filadelfii a také Boston, kam dojížděla za očním specialistou. Emily však udržovala bohatou korespondenci s širokým okruhem přátel a také několika významnými literárními osobnostmi.

Její záhadná osobnost přímo láká ke spekulacím. Emily se nikdy nevdala. Životopisci se proto snažili vypátrat, ke komu chovala hluboké city, které se odrážejí v jejích básních, ale nepodařilo se jim najít jednoznačnou odpověď. Významnou roli však v jejím životě zajisté hráli Benjamin Newton, Samuel Bowles a později i reverend Charles Wadsworth.

Benjamin Newton byl otcův právnický "učedník" a dokonce jeden čas u Dickinsonů i bydlel. Otevřel Emily svět zcela jiných názorů. Z některých zdrojů vyplývá, že snad dokonce uvažovali s Emily o sňatku, ale nakonec k němu nedošlo. Benjamin nebyl zatím finančně zajištěn a pak velmi záhy podlehl tuberkulóze.

S reverendem Charlesem Wadsworthem se Emily seznámila ve Filadelfii. Wadsworth se pak ale odstěhoval na západní pobřeží, a tak kontakt zůstal opět jen prostřednictvím dopisů.

Samuel Bowles byl editorem novin Springfield Republican, ze kterých se mu podařilo vytvořit významné periodikum v širokém okolí. Emily Bowlese sice označuje jako svého rádce a učitele, ale na jeho rady ohledně svých básní nikdy nepřistoupila a ponechala si svůj styl. Právě Samuel Bowles Emily umožnil publikovat sedm z jejích básní. Velký ohlas ale tehdy skutečně nevzbudily. Byly na svou dobu příliš nekonvenční.

Když Emily 15. května 1886 podlehla Brightově nemoci (infekce ledvin), její sestra Lavina objevila neuvěřitelné množství básní, které Emily během svého života napsala. Ve fragmentech začaly být vydávány v letech 1890, 1891 a 1894. V kompletním vydání se ovšem se všemi 1775 básněmi mohli čtenáři setkat až díky Thomasi H. Johnsonovi v roce 1955.

Americká literární společnost začala doceňovat tvorbu Emily Dickinsonové až počátkem 20. let 20. století. Vliv na autory americké poezie 20. století je však zcela mimořádný.

Spustit audio
autor: Jana Turčínková