Dřív jsem byl větroplach. Teď je pro mě centrum doma, ohlíží se moderátor a bývalý herec Petr Hradil
Petr Hradil se, ještě jako Petr Rajchert, proslavil rolí v seriálu Život na zámku. Je také spoluzakladatelem kapely Chinaski. O mnoho let později si změnil příjmení, potřetí se oženil a stal se moderátorem. Pravidelně ho můžete vídat v ranním vysílání České televize.
V Životě na zámku ztvárnil roli Otakara, vnuka babičky v podání Jiřiny Jiráskové. „Byla docela přísná. Byla jak z těch rolí, jak ji člověk znal. Ale dobrá, protože když se člověk snažil, tak to uměla ocenit,“ vzpomíná na legendární herečku. Točili mnoho dní, takže na zámku dokonce oslavil i své 25. narozeniny.
U herectví však nezůstal. „Vůbec jsem netušil, co budu dělat. Ještě ve 14 letech jsem s nadsázkou řečeno jezdil s autíčkem po stole. Šel jsem na průmyslovku, až potom jsem to zkusil na DAMU. Ale mně v tu dobu bylo všechno úplně jedno. Ty věci mi nějak chodily. Mně šlo spíš o ten zážitek – prožít si školu, Prahu a tak. Byl jsem takovej lempl, že jsem se k přijímačkám na DAMU nenaučil nazpaměť ani ty tři monology. Takže napoprvé mě vyhodili.“
Ale jak říká, přičuchl k Praze (vyrůstal v Horní Plané – pozn. red.) a zalíbilo se mu ve velkém městě. „Nikdy bych svůj život nepoložil na oltář ničeho. Myslím, že život je příliš krátký na to, abych ho trávil s lidmi, které mi někdo určí a diktoval mi, kdy a kde mám být. Určitě si nedělám, co chci. Naopak jsem půl života na volné noze, tak pracuju třeba i 20 hodin denně, ale organizuju si ten čas sám.“
Vítězství ducha nad hmotou
Petr Hradil nezůstal ani u muziky. Kapelu Chinaski založili na DAMU. „Dali jsme se dohromady na škole. Naše první povolání bylo divadlo, muzika měla být jen koníček. Ale nějak to vyplynulo.“ Kytaru vzal po delší době do ruky, když se mu narodil druhý syn. „Dokonce jsem složil i hudbu a myslím, že by ta písnička obstála i v rádiích. Občas jsem mu ještě zahrál ukolébavku, jinak ne.“
Celkem má tři syny. První se narodil, když mu bylo 25 let. Další dva synové přišli po padesátce. Zažívá tak druhou vlnu rodičovství a vidí v tom propastný rozdíl. „Jsem rád, že mám s nejstarším synem vynikající vztah a že je můj pravý opak. Omlouval jsem se mu několikrát, protože teď vidím, že současným synům se věnuju mnohokrát víc než jemu. Byl jsem dřív takovej větroplach. Teď je pro mě centrum doma.“
Dnes dělá vlastní věci, které ho baví a cítí naplnění v rodinném i profesním životě. „Vnímám to jako vítězství ducha nad hmotou. Každý se snažíme mít se co nejlíp. Mít rodinu, přátele, peníze a teď toho musíme nějakým způsobem dosáhnout. A touto cestou jsem se nějak domohl, že se všechny hladiny uklidnily a jdu po cestě, která mi dává jednoznačný smysl. Je moje a já si po ní kráčím. Nechci dělat frajera, ale určitě jsem od toho kluka, kterýmu bylo všechno jedno, ušel obrovskou cestu.“
Co prozradil ze zákulisí ranního vysílání a pořadu Máme rádi zvířata? Čím ho inspirovala maminka? K jakému prozření došlo na průmyslovce? Co předcházelo vzniku kapely Chinaski? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
