Dorothy Crowfoot Hodgkinová

Logo|foto:Český rozhlas

Dorothy Crowfootová se narodila 12. května 1910 v Káhiře, v Egyptě, v době, kdy byl Egypt ještě britskou kolonií. Dorothy byla nejstarší ze čtyř dcer Johna a Grace Crowfootových. Otec byl archeolog a působil v Káhiře na Ministerstvu školství. Matka byla botanička - samouk, ale také výborná kreslířka a odbornice na koptské textilie. Crowfootovi se stěhovali různě po světě poměrně často. Tak, jak se vyvíjela otcova kariéra ve vládě. Řadu let strávili v Sudánu. Dorothy a její sestry je vídaly jen několik měsíců do roka, kdy se vraceli domů do Anglie.

Většinu svého středoškolského vzdělání (1921-1928) absolvovala Dorothy na škole Sira Johna Lemana v Suffolku, v Anglii. Když jí bylo přibližně deset let, začala se zajímat o chemii a minerály. Už od nejranějšího dětství byla minerály a krystaly fascinována. Dostala tedy přenosnou soupravu k analýze nerostů a spolu se sestrami zkoumala kdejaký kámen, který objevily v potoce protékajícím jejich zahradou v Chartumu. Když jí bylo 15 let, věnovala jí matka knihu od Sira Williama Henryho Bragga (Concerning the Nature of Things, 1925). Ta se mimo jiné zabývala problematikou možného využití rentgenových paprsků pro vědce, aby mohli "vidět" atomy a molekuly. Předznamenala tak budoucí kariéru Dorothy.

Období po skončení střední školy a mezi nástupem na univerzitu pak Dorothy strávila v Sudánu s rodiči a pomáhala při práci na vykopávkách. Práce se jí natolik zalíbila, že dokonce uvažovala, zda se nevzdát chemie a nevěnovat se raději archeologii. Ale zůstala chemii věrná. Na Sommerville College, v Oxfordu, studovala fyziku a chemii a ve svém čtvrtém roce se rozhodla pro projekt využívající rentgenové krystalografie, tedy pro pole výzkumu, pro které Oxford měl pouze velmi primitivní vybavení. Po promoci tak využila příležitosti studovat na Cambridge s Johnem Desmondem Bernalem, který po pět let spolupracoval s W. H. Braggem, autorem knihy, která na ní zanechala takový dojem.

Spolupráce s Bernalem byla velmi úspěšná. Podařilo se jim pomocí rentgenové krystalografie objasnit trojrozměrnou strukturu složitých biologicky důležitých molekul, zahrnujících steroly, které se nacházejí v rostlinných a živočišných tkáních a jsou příbuzné hormonům. Dále zkoumali pepsin, trávicí enzym, který se tak stal prvním proteinem, co byl takto analyzován. V roce 1934 se jí podařilo vykrystalizovat a zrentgenovat inzulín. Třebaže ji ještě čekala dlouhá cesta k určení struktury této složité molekuly, tvořené 777 atomy, její výsledky už tehdy změnily tvář moderní biologie.

V roce 1937 dokončila doktorát na Cambridge a také se vdala za Thomase L. Hodgkina, který se později stal autoritou na Africké dějiny. Oba manželé pak nastoupili na akademické posty na Oxford. I tam se Dorothy nadále věnovala krystalografii a vedla společně výzkum se studenty posledních ročníků a studenty doktorského studia v této oblasti. Za zmínku jistě stojí, že mezi její studenty patřila i Margaret Robertsová, tehdy ještě svobodná. Později však známá jako železná lady - Margaret Thatcherová.

Dorothy Hodgkinová dokázala skloubit svůj profesní život s mateřským. Za výpomoci rodičů vychovala s manželem tři děti a zároveň pokračovala ve svých výzkumech. Začala se věnovat analýze struktury penicilínu. Po jeho objevení se totiž jak v Anglii, tak ve Spojených státech se tvrdě pracovalo na tom, aby se podařilo určit jeho chemické složení. Dorothy vědecký svět překvapila tím, když k určení chemické struktury použila rentgenovou analýzu namísto analýzy chemické. Byla navíc první, kdo k řešení biochemických problémů využil elektronických počítačů, aby jí usnadnily výpočty potřebné ke stanovení struktury molekul. Podařilo se jí určit tuto poměrně složitou strukturu penicilínu, což pomohlo zachránit obrovské množství životů. Vědci pak totiž byli schopní vytvářet chemické modifikace této složité molekuly a vyvíjet tak nová antibiotika.

Mezi její další mimořádné objevy rozhodně patří určení struktury molekul jako jsou cholesterol, či vitamín B-12. Vitamín B-12 je zvláště významný pro tvorbu červených krvinek. Za své výzkumy a jejich přínos dostala nejedno ocenění. Nejvýznamnější z nich však bylo udělení Nobelovy ceny za chemii r. 1964. Stala se tak teprve třetí ženou po Marii Curieové a její dceři Irene, která Nobelovu cenu za chemii dostala.

O jejích aktivitách bychom mohli psát dlouze. Po smrti svého manžela se zasadila o zavedení Hodgkinova stipendia, které pomáhalo studentům z rozvojových zemí, stala se členkou Národní akademie věd ve Spojených státech amerických, v letech 1972-78 byla předsedkyní Mezinárodní unie krystalografie. Trvala na tom, aby členy mohli být i vědci zpoza železné opony, byla členem řady mírových organizací.

Roku 1977 odešla oficiálně do penze, a o to více se věnovala právě mírových snahám. Usilovala zvláště o rozvoj komunikace mezi vědci z obou stran železné opony, což způsobilo, že až do roku 1990 jí nebyla udělena vstupní víza do USA. Hodně pro podporu těchto aktivit cestovala, navzdory svému celoživotnímu boji s revmatickou artritidou, na kterou nepůsobilo léčení a která vedla k postižení jejích končetin.

Zemřela 29. července 1994.