Berta von Suttnerová

Její portrét byste nalezli na rakouské dvoueurové minci. Tato pražská rodačka, novinářka a spisovatelka, je první ženou, které byla udělena Nobelova cena. Získala ji za své aktivity v boji za mír. To, že je Nobelova cena vůbec udělována, je i její zásluhou. U nás je však jen málo lidem její jméno alespoň povědomé.

Logo|foto:Český rozhlas

Berta Kinská, jak se Berta von Suttnerová za svobodna jmenovala, se narodila 9. června 1843 v Praze Žofii Kinské, rozené von Körnerová. Otec, František Josef Kinský, sloužil v rakouské armádě ve vysoké hodnosti polního podmaršálka. Zemřel však několik měsíců před Bertiným narozením. Jak ale jméno napovídá, otec pocházel ze starého českého rodu, jehož kořeny zasahují hluboko do 12. století.

Část dětství strávila Berta s matkou nejprve v Praze, pak se však přestěhovaly do Brna, kde sídlil Bertin poručník, otcův přítel, hrabě Fürstenberg. U něj se Bertě dostalo nejen dobré péče, ale i kvalitního vzdělání. Naučila se tak kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. Matka Žofie měla blízký vztah k hudbě a umění, především pak k opernímu zpěvu, a tak k tomu vedla i svou dceru.

Když bylo Bertě 13 letech, obě se opět stěhovaly. Tentokrát do Vídně k tetě a sestřenici. A byla to právě sestřenice Elvíra, kdo měl na Bertu značný vliv. Elvíra byla velmi vzdělaná a už coby školačka psala dokonce dramata. Zasvětila tedy Bertu do literatury a filozofie.

Berta se i ve Vídni nadále věnovala vážně zpěvu. Měla pro to nadání. Pro velkou trému však všechna veřejná vystoupení nedopadla dobře, vždy jí selhal hlas.

Štěstí jí nepřálo ani v lásce. Její první velkou láskou byl osmnáctiletý mladík, Australan, který byl s otcem v Evropě na cestách. Slíbili si s Bertou manželství, ale nemohli svůj slib naplnit. Chlapcův otec, bohatý obchodník s diamanty, neviděl v nemajetné Bertě dobrou partii pro syna, a tak sňatek nepovolil.

Druhým mužem byl princ Heraclius z Gruzie, bratranec princezny Jekatěriny Dadianiové, se kterou se Berta sblížila v lázních Homburg, kde trávila čas společně s matkou. Berta se zamilovala a zdálo se, že sympatie jsou oboustranné. Ale city Heraclia rychle ochadly a ze sňatku opět sešlo.

V Baden-Badenu se Berta po čase seznámila s princem Adolfem Wittgensteinem z Berlína. Ten se profesionálně věnoval opernímu zpěvu. Našli v sobě zalíbení a zasnoubili se. Princ Adolf však musel odplout do New Yorku, kde měl nastoupit angažmá v Metropolitní opeře. Plánovali, že on připraví vše pro její příjezd a pak se v Americe vezmou. Adolf však byl cestou do Spojených států stižen infarktem a zemřel na palubě lodi uprostřed Atlantského oceánu.

Berta se poté rozhodla přijmout službu guvernantky čtyř mladých dívek v rodině Suttnerů ve Vídni. Suttnerovi však měli kromě děvčat i syna, který se do Berty zamiloval a ona posléze do něj a problém byl opět na světě. Berta byla sice ze šlechtického rodu, ovšem nemajetná a ještě ke všemu od jejich syna Artura o 7 let starší. Suttnerovi vztah neschvalovali, chtěli mu tedy zabránit v pokračování. Bertu propustili, ale paní Suttnerová ji upozornila na inzerát, kterého si všimla v novinách. V inzerátu stálo:

"Bohatý, starší pán, jenž žije v Paříži, hledá ženu středních let, ovládající jazyky, pro vedení domu a pro práci sekretářky."

Berta tedy odepsala a dostala kladnou odpověď. Inzerentem nebyl nikdo jiný než Alfred Nobel. Po jejím příjezdu se do ní o pouhých 10 let starší Nobel ihned zamiloval, jak sám později přiznal. Ona však nadále milovala Artura Gundaccara von Suttnera. Nobel to tedy respektoval a jejich vztah nepřekročil nikdy meze přátelství.

Když pak po několika týdnech společné práce Nobel odjel do Švédska a nepotřeboval ji, vydala se Berta do Vídně. Tam se tajně provdala za Artura. Oba našli své nové, společné útočiště v Gruzii, kam je pozvala Bertina přítelkyně princezna Jekatěrina Dadianiová. Berta nechala Nobelovi před odjezdem vysvětlující dopis a ponechala peníze za svou výplatu. A tak se oba novomanželé museli snažit, aby se finančně zajistili. Berta působila v Gruzii nejdříve jako učitelka hry na klavír a zpěvu, zatímco Artur vyučoval němčinu. Když v roce 1877 vypukla rusko-turecká válka, oba nabídli svou pomoc ve vojenských lazaretech. To neuvěřitelné utrpení, kterému byli každodenně svědkem, je oba vedlo k zamyšlení nad smyslem válek.

Artur začal přispívat do vídeňských novin Die Neue Freie Presse a to inspirovalo i Bertu, aby také ona nejprve sice pod pseudonymem B. Oulot poslala r. 1878 svůj první fejeton. Tím se začala její dráha publicistky a spisovatelky, kterou už pak neopustila.

R. 1884 zemřela Bertina matka Žofie a také Suttnerovi usoudili, že proti sňatku Berty a Artura už nic nenadělají, a tak jim dokonce nabídli k užívání zámeček v Harmannsdorfu, který je vzdálen od Vídně asi 70 km, vrátí-li se z Gruzie domů. Berta s Arturem nabídku přijali.

Ovšem hned r. 1886 opět odcestovali. Tentokrát přesídlili na 2 roky do Paříže. Tou dobou už byli uznávaní publicisté a tak byli vítaní mezi literáty a intelektuály. Berta se znovu setkává s Nobelem, který se spřátelil i s Arturem. Mezi Bertou a Nobelem však kontakt nebyl přerušen ani v předchozích letech. Oba si po celou dobu dopisovali. Během tohoto pobytu v Paříži se Berta začala angažovat v protiválečných aktivitách.

Po počátečních sporech s vydavatelem r. 1889 Bertě vyšla kniha Odzbrojte. Vydavatel nejprve váhal a žádal, aby Berta některé pasáže v knize změnila, či dokonce vynechala. Ona však trvala na svém. Kniha pak vyšla v Drážďanech, Lipsku a Vídni a vzápětí byla přeložena do 8 jazyků. Jen do r. 1895 vyšlo 12 opakovaných vydání. Berta psala své knihy německy. O český překlad se však r. 1896 zasloužil osobně Vojta Náprstek. Berta měla z úspěchu knihy velkou radost a byla šťastná, že veřejnost je otevřená přijmout její poselství.

Knihu v dopise Bertě pochvalně ocenil i Lev Nikolajevič Tolstoj a přirovnává ji k dílu americké prozaičky Harriet Beecher-Stoweové Chaloupka strýčka Toma.

"Zrušení otroctví předcházela slavná kniha jedné ženy, paní Beecher-Stoweové. Dej Bůh, aby po Vaší knize následovalo zrušení války."

Manželé Suttnerovi pak odjeli do Benátek a právě zde se rozhodla založit mezinárodní pacifistickou organizaci, s odnoží ve Vídni. Berta již vyzrála v uznávanou osobnost. Byla mimořádně sečtělá, ukázala se být ženou nevšední filozofie, dokázala si získat mnoho lidí na svou stranu. Tréma už jí nedělala pražádné potíže. Na 7. mírovém kongresu, který se konal v Budapešti, mimo jiné navrhla založení Evropského svazu států a zasazovala se o vytvoření Haagského mezinárodního dvora, který by arbitrážní cestou řešil spory mezi státy.

Dne 10. prosince 1896 umírá Alfred Nobel. Jeho závěť, ne delší než jedna stránka, kromě několika odkazů ke členům rodiny prohlašuje, že všechen jeho zbývající majetek má být použit na "ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu". Tehdy to nebylo zrovna obvyklé odkazovat velké částky na charitativní a humanitární účely. Značná míra vlivu se připisuje právě Bertě von Suttnerové, která byla minimálně myšlence udělovat cenu za mír Nobelovi inspirací. První Nobelovy ceny byly uděleny r. 1901.

Berta tak přišla o dobrého přítele a když jí na den přesně o 6 let později od Nobelovy smrti umírá i manžel Artur, věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám. Udržovala také stálý kontakt se svou rodnou zemí. Přispívala do časopisu "Odzbrojte", pojmenovaném po jejím románu, setkávala se s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým, sama však žila ve Vídni.

R. 1905 se komise rozhodla udělit Nobelovu cenu míru jí. Stala se tak první ženou, která vůbec Nobelovu cenu obdržela a zajisté si ji zasloužila. Čekalo ji však ještě těžké období bojů, dnes bychom řekli lobbování. V dubnu 1914 se však začaly projevovat zdravotní problémy - nádor na žaludku. Berta do poslední chvíle usilovala o to, aby se 21. mírový kongres, plánovaný na 15.-19. září 1914, uskutečnil ve Vídni a aby byl využit k urovnání všech mezinárodních sporů. Dne 20. června 1914 však své nemoci podlehla. Bylo to vlastně její štěstí. Nedožila se tak začátku první světové války.