Anna Náprstková

24. září 2010
r_2100x1400_regiony.png

"Panímáma od Halánku" - tak ji znala a oslovovala celá obrozenecká Praha. Odhodlaná a životem těžce zkoušená žena, která měla mimořádného obchodního ducha, ale i otevřené srdce i ruce pro ty, kteří to nutně potřebovali. Dnes možná trochu už pozapomenutá matka všem snad známého Vojty Náprstka byla sama výraznou osobností, která si zaslouží naši pozornost.

Anna Náprstková

Anna se narodila v Praze 24. dubna 1788 jako dvanácté ze 13 dětí Vincence Homa, mlynáře z pražského Sedmého mlejna, a Josefy Homové, pocházející též z mlynářské rodiny. Život ji těžce zkoušel už odmalička. Když jí bylo 8 let, zemřel jí otec (utonul) a veškerá starost tak padla na matku. Té nezbylo než prodat mlynářskou živnost. Malá Anna musela pomáhat. V jedenácti letech začala pracovat jako služka a prodavačka u svého strýce a tety. Nebyla to snadná služba. Strýc byl přísný a lakomý. Anna se tím nenechala zlomit, ale naopak z toho pro svůj budoucí život mnoho vytěžila. Stala se vytrvalou, moudře šetrnou a vlídnou k zákazníkům, kteří si ji velmi oblíbili.

Když strýc zemřel, šla do služby ke svému druhému strýci. Bylo jí sotva 14 let, ale už vedla celý krupařský obchod, protože strýc si všimnul, že má pro to talent a dovede si získat zákazníky. A tak obchod díky ní prosperoval, ovšem Anna z toho měla jen velmi malý osobní užitek.

Nebylo jí ještě ani 20 let, když se vdala, zcela bez věna, za malostranského sklepníka Jana Nováka. Najali si spolu v Karlíně restauraci a docela se jim dařilo. Karlín byl tehdy plný vojska, a tak zákazníků bylo dost. Annino manželství s Janem Novákem bylo šťastné, bohužel však velmi krátké. Trvalo jen 11 let, skončilo manželovou smrtí. Z desíti narozených dětí se vyššího věku dožili zřejmě jen tři: Jan (20 let), Rosálie (13 let) a Antonín (26 let), ovšem zdroje se v těchto údajích značně rozcházejí. Náročná čtyři léta vdovství Anně pomohla překonat starší sestra Barbora. Ta jí byla oporou až do své smrti.

Roku 1823 se podruhé vdala. Jejím manželem se stal sládek u Šturmů na Starém Městě pražském, Antonín Fingerhut. Tak jeho jméno poněmčil při křtu kněz, třebaže se celá rodina jmenovala Náprstkova. Manželé si koupili starobylý renesanční dům U Halánků. Tou dobou již byli na světě i jejich dva synové: starší Ferdinand a mladší Vojtěch (křtěný jako Adalbert). S domem převzali lihovar a vinopalnu a úspěšně tuto živnost rozvíjeli.

Bohužel ani toto manželství netrvalo dlouho. Po deseti letech se Anna stává opět vdovou. Bylo jí teprve 44 let. Všechny životní zkoušky ji ale formovaly a Anna vyzrála v silnou ženu. Měla obchodního ducha (v tom nejspíše předčila oba své manžely), zároveň však i soucit a pochopení pro lidské neštěstí. Za pomoci účetního Jiřího Krämera, který byl také vychovatelem oběma synům, její živnost postupně rostla a vzkvétala. Byla to nezvyklá situace, kdy takový rozrůstající se průmyslový podnik řídila žena a s takovým úspěchem.

Synové rostli. Ferdinand poslechl matku a vystudoval pivovarnictví na pražské technice. Pak odešel na praxi do Paříže k firmě bratří Merchandů. Vojtěch se podvolil studiu práv až pod pohrůžkou odepření financí. Mnohem více jej lákala orientalistika. Jako místo studia si zvolil Vídeň. Zatímco synové studovali, ona řídila pevnou rukou chod živnosti U Halánků - za doby jejího vedení se závod několikrát musel rozšířit. Pivo bylo určeno spíše pro místní spotřebu, avšak lihoviny, ty byly distribuovány i po celých Čechách. Později Anna od piva upustila a věnovala se pouze výrobě lihovin. V domě U Halánků se ovšem podávala i jídla, jak dokládají dochované jídelní lístky.

Celá rodina Fingerhutova byla velmi národně uvědomělá. Proto všichni nejen často používají českou verzi příjmení, tedy Náprstkovi, ale zapojují se do revolučních aktivit, tak jak to tehdy doba přinášela. Takováto činnost nebyla bez rizika. Nejednou byli oba synové u výslechu a oba byli sledovaní. Snad i proto se Vojtěch rozhodnul odcestovat (či spíše prchnout) tajně do Spojených států, aniž by se o tom předem zmínil matce. Peníze si půjčil od přátel, kterým je pak Anna splácela. Marně se pokoušela získat u císaře pro syna možnost beztrestného návratu, a tak se jeho pobyt protáhl na dlouhých 10 let, po které Vojtu musela do značné míry finančně podporovat, protože v Americe zpočátku teprve dokončoval svá studia práv a ani potom nebyl schopen se zcela finančně zabezpečit.

Během Vojtěchova pobytu v USA se o provozování živnosti dělila se starším synem Ferdinandem, který se po vyučení vrátil z Paříže domů. Nejprve ji měl, na zkušenou, pouze v nájmu, část si ponechala ale pod svou kontrolou, aby měla dostatek prostředků pro podporu Vojtěcha. I když v Čechách probíhali represe po revolučním roce 1848, u Náprstků se už tehdy scházeli lidé, kteří byli činní v obrozeneckém hnutí, a Anna těmto Ferdinandovým návštěvám poskytovala ve svém domě útočiště.

Když se pak Vojtěch mohl konečně vrátit - přijel plný nových myšlenek a plánů. Podpořila zvláště jeho myšlenku založení průmyslového muzea a Amerického klubu dam, který se scházel u nich v domě U Halánků. Stala se tak jakousi patronkou národního dění. Anna byla známá svou štědrou rukou k ostatním, nejen ke své rodině. Nalezneme o tom mnoho dokladů. Výmluvné je i oznámení, které musela dát 1. února 1867 do novin:

"V posledních měsících rozmnožil se počet almužníků až na 4000 měsíčně, i nemohu při nejlepší vůli vyhověti. Uvádím tedy ve známost, že od 1. března bude se chléb rozdávat jen starým a k práci neschopným osobám a jen takové budou míti přístup do dvora."

Její přání založit ženský sirotčinec se jí osobně zrealizovat nepodařilo. V tom na její snahy navázal až Americký klub dam. Anna zemřela klidně 19. 10. 1873, ve věku 85 let.

Spustit audio
autor: Jana Turčínková