Ticho léčí, Hluk uzdravuje. Nadšenci v padesátých letech zachránili místní tvrz před barbarským zbouráním

Ozdravný efekt městečka Hluk může pramenit hned z několika zdrojů. Jedním je bezesporu folklor, k němuž patří samozřejmě proslulá Jízda králů a taky hudba. Ve městě je tolik kapel a souborů různých žánrů, až se mu začalo říkat muzikantské město.

Údajně je líhní mladých muzikantů. Víno, slivovice, krásná příroda v blízkosti Bílých Karpat a bohatá historie, to jsou další oblasti života v Hluku, které mohou působit pozitivně, a to nejenom na místní, ale i na turisty.

Hluk je další z míst ve Zlínském kraji, které patří mezi nejstarší sídla u nás. První písemná zmínka o něm je z roku 1294. Ovšem život v krajině začal už mnohem dříve. Podle archeologických nálezů to bylo dokonce dva až dva a půl tisíce let před naším letopočtem. Zmínky a důkazy o osidlování lokality jsou k vidění v expozici malého muzea ve věži hlucké tvrze. To je nepřehlédnutelná středověká památka uprostřed města.

Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou

Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.

Původně dřevěná vodní tvrz byla vystavěna na začátku 14. století. Zmínka o její existenci je v listině z roku 1303, je v ní také uvedeno, že byla opěrným bodem proti vpádům Uhrů. Postupem času se její vzhled měnil až do současné goticko – renesanční podoby. Renesanční ráz získal objekt díky Janu z Kunovic, který panství koupil v polovině 16. století. Jak probíhala přestavba tvrze před touto zásadní proměnou, nevědí přesně ani historikové.

V průběhu přibližně prvních dvou století existence se v hlucké tvrzi často měnili vlastníci. Teprve ve druhé polovině 15. století se střídání pánů zpomalilo. Od roku 1460 získal tvrz malý šlechtický rod ze Zástřizl, v roce 1545 zmíněný Jan z Kunovic a od roku 1625 až od 20. let minulého století se v tvrzi usadili Lichtenštejnové. A protože to už není tak dávná minulost, tak možná víte, že za jejich vlády se z šlechtického sídla stal hospodářský dvůr a tvrz začala chátrat.

Je 105 let od narození Zdeňka Galušky. Poslechněte si unikátní záznam příběhů ze Slovácko sa nesúdí

"Z piva sa spí, z gořalky sa hlúpne, ale z vína sa zpívá," říkal s oblibou lidový vypravěč, spisovatel a ilustrátor Zdeněk Galuška.

 Její další osud měla v rukou obec. Historik Zdeněk Pokluda v knize Tvrz v Hluku o její záchraně píše: „V červnu roku 1939 se usneslo obecní zastupitelstvo, že od Lichtenštejnů zámek koupí. Uskutečnění této transakce ovšem zabránily válečné události. K prodeji došlo až v roce 1941. Původně stanovená cena 50 000 korun byla usmlouvána na 45 000. Ihned po provedení koupě byla budova i se zahradou pronajata Slováckému hospodářskému družstvu v Hluku. V závěru 40. a počátkem 50. let byly zaznamenány snahy tvrz zbourat a rozebrat na stavební materiál. K tomuto barbarství zásluhou Domina Černého, spisovatele Františka Kožíka a dalších nadšenců naštěstí nedošlo.“

Tolik úryvek z knihy Zdeňka Pokludy Tvrz v Hluku a ještě dodatek. Historicky a architektonicky cennou památku obec nechala v letech 1959 až 1965 zrekonstruovat a tak ji skutečně zachránila. Tvrz se stala kulturním a společenským centrem města a taky jeho ozdobou. Odehrává se v ní i děj historického románu hluckého rodáka, spisovatele Františka Kožíka Na dolinách svítá.

Necelý kilometr od tvrze jsou památkové domky s ukázkou bydlení od 17. do poloviny 20. století a v nich jediná stálá expozice věnovaná slováckému malovanému ornamentu. První kresby vznikaly právě v Hluku.