Místo starých usedlostí a stavení s typickou modrou obrovnávkou - tím je jedinečná obec Kaňovice

Dominantou obce je kaple zasvěcená Panně Marii Prostřednici všech milostí, která byla občany postavena v letech 1951-1952. V obci je od roku 1994 Památkovým ústavem Brno vyhlášeno Ochranné pásmo památek, které definuje rozsah části obce, ve které stavební objekty podléhají zvláštnímu režimu.

Staré usedlosti a stavení jsou ve většině obcí Luhačovického Zálesí. V Kaňovicích je jich sedm. Jsou památkově chráněné a jednu z nich se obci podařilo zrekonstruovat tak věrohodně, že v roce 2011 získala prestižní mezinárodní ocenění Terra Incognoita, Výjimečná hliněná architektura v Evropě.

Tou výjimečnou stavbou je tzv. Hrabinova rolnická usedlost čp. 19. Mimochodem přezdívku Hrabina prý měla většina rodin v Kaňovicích i poslední majitel, který v usedlosti bydlel do roku 1975. Je to vlastně soubor několika budov. Tvoří ho obytný dům, stáj, malý sklep a dvoupatrová sýpka. Dům a sýpka jsou z konce 18. století, stáj byla přestavěna ve století 19. Všechny objekty jsou z vepřovic, tedy nepálené hlíny, a mají dřevěné trámové stropy. Před rekonstrukcí byly v havarijním stavu. Záchrana památky trvala tři roky.

Baťova dálnice měla spojit oba konce někdejšího Československa. Zbyla jen rozestavěná torza

Moderní spojnice měla vést nejen mezi Brnem a Zlínem, ale propojit měla celou tehdejší republiku od východu na západ

Rozdělovala by dnešní Českou republiku na dvě části a vedla by přibližně v trase dálnice D1. Měla se stavět velmi rychle, protože byla akutně potřeba. Ovšem z velkých plánů zůstalo jen málo.

Dnes je v ní malé muzeum. Mně interiér s trámovým stropem a dobovým vybavením hodně připomíná domek mých prarodičů, skromný, praktický a útulný. Modrá obrovnávka na venkovní fasádě je zase typickým prvkem slováckých stavení. I když rolnickou usedlost zdobí tak významné mezinárodní ocenění, dominantou Kaňovic je kaple zasvěcená Panně Marii Prostřednici všech milostí. Pro místní má mimořádnou hodnotu i proto, že si ji vybudovali sami a za své peníze v 50. letech minulého století.

Příběh začíná odebráním zvonů z původní kapličky pro válečné účely. Bylo to v roce 1943 a lidé se nechtěli smířit s tím, že svatostánek zůstal bez zvonů, tak si vymysleli náhradní způsob. Zvonili starými radlicemi z pluhu. Nejdříve je zavěsili pod střechu obecní sýpky, pak na hrušku. Místní farář, podle zápisů pamětníků, vybízel lidi, aby si postavili kapli novou. Na jeho výzvy zareagovaly dvě ženy a začaly organizovat finanční sbírky. Na pouti v roce 1944 další ženy prodávaly cukrovinky, které samy upekly, a utržené koruny darovaly na stavbu kaple. Také při mších se vybraly peníze, přispěli i lidé z nedalekých Dobrkovic a Kelníků. V pamětech je uvedeno: „Ze sbírek konaných v době druhé světové války peníze padly. Bylo jich 198 000 Kč.“ Jestli to bylo kvůli měnové reformě, nebo z jiného důvodu, to už tam napsáno není. Důležité je, že kaple stojí a slouží svému účelu.

Spustit audio

Související