Kozohlůdky na Táborsku jsou nepřístupné a silně podmáčené. V minulosti se tam těžila rašelina

Pod úsměvným názvem Kozohlůdky se skrývá označení pro přírodní rezervaci na jižním Táborsku. Ochraňuje především rašeliniště, které je částečně vytěžené a dnes zregenerované. Rašelina se zde ručně dobývala od poloviny 19. století zhruba sto let. U obce Borkovice také existovala výzkumná rašelinářská stanice.

Rovněž borkovické pomístní jméno U Černé strouhy odkazuje na rašelinu, která vodnímu toku (strouze) dodává tmavé (černé) zabarvení.

Území nepřístupné osmdesátihektarové rezervace Kozohlůdky je tvořeno silně podmáčeným terénem s jezírky a tůňkami a představuje ideální prostředí pro společenstva vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Před sto lety bylo možné v oblasti, kde se nachází ještě další podobné památky Veselská blata a Borkovická blata, natrefit dokonce i na tetřívka nebo alespoň zaslechnout jeho tokání. Od poloviny 20. století jeho populace ubývalo, až odtud vymizel úplně.

Název Kozohlůdky se dříve objevoval v různých podobách, například jako Koželutky nebo Kozlůdky. Zdejší lesy tvořily Borkovický revír, který byl součástí schwarzenberského panství Třeboň.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Jiří Cukr.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související