V dobách epidemií vznikaly takzvané kerchovíčky, provizorní hřbitůvky pro pochování nakažených

Kromě běžných hřbitovů se v jihočeské krajině můžeme setkat i s pozůstatky takzvaných kerchovíčků. Jednalo se o provizorní hřbitůvky, které vznikaly v dobách, kdy řádily nakažlivé nemoci. Často to bývala zejména cholera. Ta v českých zemích nabyla epidemického rázu kupříkladu v letech 1831 a 1832 a 1866 a 1867.

Nakažení měli být v případě úmrtí pohřbíváni na těchto odlehlých místech, aby se zamezilo dalšímu šíření nemoci.

Jeden takovýto kerchovíček se nacházel i jižně od obce Hracholusky na Prachaticku. Zřízen byl na obecním pastvišti u dřevěného kříže nedaleko samoty U Valentů. Pravděpodobně se jednalo o čtverhranné místo obehnané strouhou a náspem, zřízené po vzoru nedalekého vitějovického kerchovíčku.

Zda byl hracholuský kerchovíček v minulosti nakonec využit ke svému účelu, není jisté. Během epidemií cholery v 19. století zde dle dochovaných matrik žádný nebožtík místo svého posledního odpočinku nenašel.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.