Habaděj na cestách: Bruselské Art Deco
V dnešním rozhlasovém „Cestování” zamíříme do Bruselu. Jestli jste se snad někteří začali hned „ošívat” nad nápadem vydat se na výlet do „úřednického a byrokratického” centra Evropy, kde asi ulice lemují jen samé skleněné kancelářské krabice, zadržte. Alespoň na příští čtyři minutky a já se vás pokusím - po detailní zkušenosti dvanácti let života v belgické metropoli - přesvědčit, že Brusel je zajímavým turistickým cílem.
Přitom záměrně vynechám podrobnosti o notoricky známých, dokolečka omílaných lákadlech - o „čůrajícím chlapečkovi”, mimochodem má i mnohem méně známou „čůrající sestřičku”, o Atomiu, sto pěta šedesát krát zvětšené molekule železa, po rekonstrukci v roce 2006 svítící do dálky leskem nerezu namísto hliníku, i o hranolcích, byť jsem mnohokrát testoval, jestli nelže pověst stánku na bruselském náměstí Jourdan, že právě tam mají nejlepší hranolky na světě. Napsal to před lety novinář z New York Times a já si to myslím taky.
Pojďme se pokochat Bruselem trochu jinak
Půjdeme pěšky a budeme muset nejdřív zaklánět hlavy. Lépe si tak prohlédneme alespoň zvenčí pár památek na zlatou éru stylu Art Deco. Stylu, kterému byla - pochopitelně s nadsázkou, obrazně řečeno - maminkou secese, tatínkem kubismus a strýčkem futurismus.
Brusel je v architektuře Art Deco doslova rájem
Rád jsem vyrovnával pohledy do prosklených stěn budov evropských instituci ladnými křivkami a ozdobami nádherných fasád domů architekta Viktora Horty i dalších. Objevování nových a nových detailů se neomrzí ani laikovi, to vám garantuju. Hotel Solvay, nebo budova Hlavního bruselského nádraží stojí za vidění a vynechat nemůžete ani největší budovu ve stylu Art Deco na světě - Baziliku Sacre Coeur. Tak jako “Old England” - kdysi obchodní dům, dnes Muzeum hudebních nástrojů - včetně připomínky rodiny Saxových - znáte přece saxofon.
Procházkou Bruselem, často kolem zajímavých, komiksově laděných maleb na domech, na spoustě míst kopírujeme i kroky Belgičana, který proslavil francouzský šanson. Takové označení si ve světě vydobyl Jacques Brel. Šansoniér, herec, režisér začínal v bruselských barech a kabaretech a po jeho stopách tu pořádají i výpravy s průvodcem. Písničkáře mám rád a měl jsem štěstí žít i pracovat nejen ve městě Jacquese Brela, ale i Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého - v Moskvě, stejně jako v domovině oblíbených Beatles - Anglii. A pokud jde o Brela, více než já vám o něm určitě říká česká verze jeho písničky v podání Hany Hegerové “Lásko prokletá”.
Ale ještě rychle na skok zabočíme z bruselských uliček do nejstarší nákupní galerie v Evropě - do úchvatné Pasáže svatého Huberta. Monumentální prosklené střešní klenby skrývají tři části pasáže - královskou, královninu a princovu. Prostory s atmosférou časů, kdy sem prý chodívali i Viktor Hugo a Alexandr Dumas, nabízející mimo jiné i proslulé belgické čokoládové pralinky, mám pod kůží hodně hluboko a vřele je doporučuji. A věřím, že už chápete, proč vám radím zapsat si Brusel do cestovatelských deníčků.
Na prázdninová páteční dopoledne jsme pro vás připravili zajímavá putování, která připravuje novinář Petr Voldán.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
