Za vlast a proti císaři
Dva symfonické orchestry nebo divadelní komandy. Jak se čeští legionáři bavili během války v Rusku?
Málokterá armáda před sto lety tak důsledně dbala na rozptýlení mužstva. Legionářské divadelní komandy plnily stejné úkoly jako o mnoho let později třeba zpěvačka Marlen Dietrichová, která jezdila mezi americkými vojáky v Evropě, aby jim zvedla náladu. Legionáři se ale museli v dřevních podmínkách na ruské Sibiři spolehnout sami na sebe. Velitelé na využití volného času mužstva přesto důsledně dbali.
„Legie na Rusi měly dva symfonické orchestry, dvě až tři divadelní komandy, které korzovaly po celé magistrále, vydávaly knížky a noviny. Starost velení o mužstvo byla ukázková,“ říká dokumentarista Jakub Tabery, jehož dědeček právě v jedné takové komandě sloužil a výrazně ji proslavil.
Čtěte také
Tím dědečkem, který vyměnil pušku za kostým a stal se hercem, režisérem a scenáristou Divadla Československé armády na Rusi, byl Zdeněk Štěpánek, jedna z nejvýraznějších hereckých osobností 20. století.
Byli jsme ubožáci
„Byl sice hercem už před válkou, ale právě v legiích se tomu začal věnovat profesionálně,“ doplňuje Tabery. Štěpánek utrpěl v bojích zranění, léčil se v nemocnici v Jekatěrinburgu a právě tam dostal nápad založit divadlo.
Mluvil o tom v roce 1937 ve vysílání Československého rozhlasu: „Ranění bratři leželi na palatkách. Byli jsme ubožáci. Nebylo novin, nebylo knih, nebylo biografu, nebylo o čem mluvit, jen o svých bolestech. Tady by se mělo něco udělat, říkal jsem si. Třeba divadlo! A udělalo se.“
Nový seriál Ľubomíra Smatany uslyšíte na Radiožurnálu každý den od pondělí do neděle vždy v 8.50.
O muzikanty nouze nebyla
Do divadla a k orchestrům potřebovali vojáci hudební nástroje. Obstarávali si je všelijak, popisuje v další unikátní nahrávce z roku 1937 legionář, lékař a spisovatel František Langer.
Čtěte také
„O muzikanty nebyla nouze, těch se u nás našlo dost, ale o nástroje. Tak naši muzikanti sjezdili tisíce kilometrů po širém Rusku, než objevili a skoupili nástroje, které tak krásně dotvrzují příjemný rámus, kterému se říká vojenská hudba.“
„Vojáci na Sibiři měli za sebou pět šest let služby mimo domov a udržet bojovou morálku nebylo snadné,“ popisuje Jakub Tabery. „Dneska už armádní velitelé vědí, že nudící se voják je nebezpečný. Ale uvědomovali si to i tihle chlapi, kteří navíc ani nebyli profesionální vojáci.“
Sibiř dobyli úředníci a učitelé
Velitelé včetně těch nejvyšších byli často úředníci, učitelé, vesměs civilisté, kteří museli narukovat do rakousko-uherské armády jako obyčejní vojáci bez zkušeností. Vypracovali se teprve v legiích.
„Třeba hlavními intendanty pro zásobování 65 tisíc vojáků byli číšník a středoškolský učitel dějepisu,“ říká vojenský historik Eduard Stehlík. „I v tomto ohledu byly československé legie v Rusku zcela výjimečné.“
Související
-
Po stopách legionářů na Sibiři. Co po sobě Čechoslováci zanechali?
Před sto lety bojovalo v Rusku několik desítek tisíc českých a slovenských vojáků, kteří vstoupili jako dobrovolníci do legií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
