Za vlast a proti císaři
Vztah Rusů k pomníkům českých legionářů je různý. Někde jsou krásné, jinde chátrají
Letos v létě uplyne 100 let od návratu posledních legionářů z Ruska. Dodneška ale těchto 65 tisíc mužů, kteří jen chtěli domů, bojovali a umírali na zmrzlých sibiřských pláních daleko od rodné hroudy, leží mnoha lidem v žaludku. Rusové poškozují jejich pomníky na Sibiři a i v Česku je kritizují například členové komunistické strany. „Naprostá neznalost základních faktů,“ říká k tomu vojenský historik Eduard Stehlík.
„Před zhruba deseti lety se nám začalo dařit a postavili jsme v Rusku jeden nebo dva pomníky ročně. Poslední dva roky ale ani jeden,“ říká místopředseda mezirezortní koordinační komise pro válečné hroby Milan Mojžíš.
Čtěte také
„V Rusku padlo přes čtyři tisíce legionářů a měli tam zhruba 300 pohřebišť. Na konci Sovětského svazu zbyla pouze dvě. Proto se snažíme pietně označit místa, kde mají své hroby,“ doplňuje.
Podle Mojžíše je přístup Rusů k hrobům československých legionářů různý a nechce je házet do jednoho pytle. „Třeba v Jekatěrinburku je pomník v krásné stavu, protože je tam český konzulát. Na druhou stranu někdo poškozuje pomníky kolem Bajkalu. U Samary se nám také nedaří, což souvisí s historií města. Je to případ od případu.“
Nový seriál Ľubomíra Smatany uslyšíte na Radiožurnálu každý den od pondělí do neděle vždy v 8.50.
Hroby a pomníky jsou i po sto letech mimořádně citlivé téma, protože legionáři bojovali především proti Rudým (komunistům). Navíc to byli příliš dobří bojovníci a na cestě domů Transsibiřskou magistrálou poráželi různé vzbouřenecké skupiny a bolševiky na všech frontách.
„Je sice mnoho místních lidí, kteří nám pomáhají, třeba lokální badatelé, běžní Rusové o legionářích vědí jen to, čím je po desetiletí masírovala propaganda,“ vysvětluje Mojžíš.
Legionáři jsou kritizováni i v Česku
Pochopení pro ruský nezájem o pomníky legionářů projevil v květnu i předseda KSČM Vojtěch Filip v rozhovoru pro ruské armádní noviny Krasnaja Zvezda.
Čtěte také
„Členové KSČM a další čeští občané kladně hodnotí skutečnost, že ruská vláda nemá zájem na tom, aby nutila místní úřady stavět památníky těm českým legionářům, kteří v Rusku nikoho neosvobozovali a neudělali nic dobrého pro nejskvělejší světovou socialistickou revoluci minulého století v roce 1917 v Rusku.“
Filip pak doplnil své vyjádření ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. „To je názor občanů, kteří ho opravdu zastávají. Přece nebudeme lidem říkat, co si smí a nesmí myslet.“
Kritické názory na adresu legionářů dobře zná vojenský historik a současný ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. „V uvozovkách ‚špatná pověst legionářů‘ u části české a naprosté většiny ruské veřejnosti pramení z toho, že ani jedna skupina nemá relevantní informace o tom, jak se legionáři ocitli v Rusku, co tam dělali a proti komu bojovali.“
Cestu do Ruska zhatil koronavir
Eduard Stehlík ještě jako ředitel odboru pro válečné veterány na Ministerstvu obrany do Ruska jezdil a o úpravě hrobů vyjednával. „Můžete slyšet od českých komunistů nebo od Rusů, že legionáři bojovali proti našim, zabíjeli naše. Je to nesmysl a elementární neznalost faktů.“
Stehlík si vybavuje situace, které při vyjednávání nastávaly a všechny souvisí s neznalostí faktů nebo jejich ignorováním. „Já jsem jim třeba říkal. Vy tady popisujete nějaké vraždění, tak kdy se to stalo. Oni odpovědí, že to ví naprosto přesně a řeknou datum. A já na to jen můžu říct, že v té době byl nejbližší Čechoslovák osm set kilometrů daleko. To jste se tady vraždili vy mezi sebou.“
Čtěte také
Úpravu hrobů ruských a sovětských vojáků v Česku a naopak udržování hrobů českých nebo československých vojáků v Rusku upravuje mezivládní dohoda. Ministerstvo obrany plánovalo letos v dubnu cestu do Ruska kvůli dalšímu postupu.
Epidemie ale cestu zhatila. Mezitím Praha odstranila sochu maršála Koněva a v městečku Polovina na Sibiři někdo na oplátku poškodil pomník padlých legionářů. Termín další cesty příslušných českých úředníků do Ruska je zatím nejasný.
Související
-
Po stopách legionářů na Sibiři. Co po sobě Čechoslováci zanechali?
Před sto lety bojovalo v Rusku několik desítek tisíc českých a slovenských vojáků, kteří vstoupili jako dobrovolníci do legií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
