Spal na ulici a tančil. Dnes je majitelem úspěšného kulturního centra, které oceňuje i UNESCO
Fendika je jednou z ikon moderní kultury etiopské metropole Addis Abeby. Propojuje tradiční a moderní hudební styly a v průběhu let se vyvinula ze scény pro potulné pěvce v respektované kulturní centrum, které najdete v doporučení turistických průvodců. Za úspěchem kulturního klubu Fendika stojí životní příběh čtyřicátníka, který se nenechal semlít životem na ulici a svůj elán napřel do projektu, který pomáhá ostatním.
Fendiku jsem našel na pomezí mezi mnohapatrovými hotely a moderními kancelářskými stavbami a něčím, co asi nejvíc připomíná slum, který tvoří přízemní budovy ze dřeva a vlnitého plechu. Fendika navenek vypadá spíš jako to druhé, do okolí z ní ale nepřeslechnutelně zní hudba.
Netrvá dlouho a jedna z místních návštěvnic mi představuje majitele: Melaku Belay, asi čtyřicetiletý tanečník s výrazným afrem, chodí mezi hosty a povídá si s nimi.
Sedm let pod barem
„S tancem jsem se narodil. Naučila mě to máma, ale když mi byly tři roky, odešla ze země. Utekla, aby si zachránila život před režimem DERGU. Žila v Súdánu. Už jsem ji nikdy neviděl,“ popisuje Melaku svůj příběh.
Vyrůstal s bratrancem na ulici a tančil všude, kde se dalo. Pak se dozvěděl o Fendice, že je to takzvaný azmari bet a že tam shánějí tanečníka. Jede o místní pojmenování tradiční umělecké scény, kde vystupují amharští bardové, zvaní azmari – něco jako etiopská obdoba evropských trubadúrů, kteří za doprovodu strunných nástrojů zpívali hrdinské písně.
„Zeptali se mě: ‚Jsi tanečník? Máš tradiční šaty?‘ Neměl jsem, ale řekl jsem, že mám, a tak mě vzali. Žádný plat, jen spropitné. Žádné místo na spaní. Po čase mě tam ale nechali – sedm let jsem spal pod barem,” vypráví Melaku.
Od tance k umění
Věci se začaly měnit, když se vypracoval na známého tanečníka. Začal dávat soukromé hodiny, získal stabilní příjem a přicházely i pozvánky na vystoupení v zahraničí.
„V roce 2008 jsem si Fendiku poprvé pronajal. Byla menší než teď, jenom přední část s pódiem, hledištěm a barem. A oproti ostatním azmari betům jsem změnil přístup: Z Fendiky jsme udělali kulturní centrum a založili tady jazzovou skupinu Etiokolor,“ pokračuje ve vyprávění Melaku Belay.
Kapela kombinuje tradiční etiopskou hudbu s prvky jazzu a léta tady pravidelně vystupovala.
Změna přístupu znamenala například, že umělci za vystoupení dostávali zaplaceno, ale nejen to. „Časem jsme otevřeli galerii – každé dva týdny je tu jiná výstava, pro autory zdarma. Rezervace máme na dva roky dopředu,“ říká majitel klubu hrdě.
Ženy, děti a Red Hot Chilli Peppers
Hlavní těžiště Fendiky je ale stále spojené s hudbou a tancem. „V pondělí, ve středu a v pátek se tu konají velké hudební koncerty. V úterý, ve čtvrtek a o víkendu je tu tradiční hudba, tanec a poezie. A jednou měsíčně pořádáme dětské vystoupení,“ přibližuje Melaku.
„Dětem půjčujeme nástroje, pastelky, papír… Ženy tu mají dílnu na výrobu keramiky, kterou pak můžou prodávat. Celodenně je tu otevřená knihovna.“
Když mi Melaku vyjmenovává všechny zdejší aktivity, konečně chápu, proč mě místní důrazně opravovali, když jsem se při hledání Fendiky ptal na hudební klub. Upozorňovali, že to není žádný klub, ale kulturní centrum.
Fendiku navíc oceňují i v zahraničí – vyznamenání přišlo z Francie nebo od organizace UNESCO. A kalifornská skupina Red Hot Chilli Peppers před 12 lety na základě zážitků z Fendiky natočila píseň Ethiopia. I přesto dnes Fendika kvůli sousední moderní výstavbě bojuje o přežití.
Související
-
Za jednu ženu 38 krav a jeden kalašnikov. Cenu mursijských žen zvyšuje talíř ve rtu a skarifikace
Jeden z nejnepřístupnějších divokých afrických kmenů jsou Mursiové, kteří žijí v národním parku Mago na jihu Etiopie. Donedávna byly jejich vesnice pro turisty tabu.
-
Etiopští židé se považují za ztracený dvanáctý kmen Izraele. Víru i tradice si udrželi po staletí
Židovská komunita v Etiopii po staletí žila v izolaci od většiny ostatních židů ve Středomoří a na Blízkém východě. Jak židé na severovýchodě Afriky žijí dnes?
-
Z listů vyrábějí Dorzové střechy i chléb. Návštěvníkům nabízejí pálenku, látky i ozdravný tanec
Rastafariánství jako náboženské hnutí pochází z Jamajky, jeho kolébkou je ale Etiopie. Podle císařova před-korunovačního titulu a jména rastafariáni odvodili své jméno.
