Pololetní vysvědčení. Jak české školství proměnily dva roky pandemie?
Sedmnáctiletý Ondra: Dělal jsem všechno, jen ne školu. Teď se učím až šest hodin denně
Ondra už druhým rokem studuje střední školu elektrotechniky a strojírenství v Praze. Když začal první lockdown, byl v deváté třídě. Přijímačky na vysněnou školu zvládl, ale už dva měsíce po nástupu znovu seděl doma u distanční výuky. Nejtěžší bylo najít motivaci k učení: „Tu jsem prakticky neměl. Dělal jsem všechno, jen ne školu.“ Aby to dohnal, musí se teď intenzivně učit. „Každý den minimálně pět, šest hodin. Přijdu domů a jdu se učit. A učím se, než jdu spát,“ popisuje.
Související
-
S nejslabšími žáky pracují české školy hůř než Polsko nebo Estonsko, upozorňuje metodička doučování
Michaela Kučerová se věnuje doučování dětí především v sociálně vyloučených lokalitách. „Všechny děti chtějí spolupracovat, ale pro některé je to náročné,“ všímá si.
-
Kvůli pandemii si děti uvědomily, co je škola za poklad, říká ředitelka roku Gottfriedová
„Byli jsme dlouho zvyklí na to, že naším posláním vybavit děti informacemi a vědomostmi. Ale ukazuje se, že tohle nestačí.“ říká ředidelka roku Gottfriedová.
-
Následky distanční výuky? Není to tragédie, ale téměř 60 procent škol zaostává, ukázala studie
Distanční výuka během pandemie se podepsala na gramotnosti žáků. „Není to tak tragické, aby se mluvilo o ztracené generaci, ale musí se to dohnat,“ říká sociolog Prokop.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
