S nejslabšími žáky pracují české školy hůř než Polsko nebo Estonsko, upozorňuje metodička doučování
Michaela Kučerová se věnuje doučování dětí. Je metodičkou programu Podpora vzdělávání organizace Člověk v tísni, která se zabývá pomocí především v sociálně vyloučených lokalitách. „Všechny děti hledají pomoc a chtějí spolupracovat, ale pro některé je to náročné. Řeší závažné věci v rodině nebo prožívají silnou pubertu. Nejdůležitější je vytvořit si vztah s doučujícím a dítětem,“ všímá si.
Co školákům způsobilo opakované uzavírání kvůli covidu?
Žáci ztratili měsíc až dva ve výuce a vzdělání, u sociálně znevýhodněných je ztráta dvojnásobná. Kromě základních kompetencí jako počítaní, čtení a psaní děti ztratily schopnost pracovat týmově, komunikovat s učitelem... Dopad izolace byl velký, nejvíc to odnesly první ročníky. Středoškoláci byli doma skoro rok a z učilišť během prvního roku odcházeli mnohem častěji než kdy dřív.
Proč byl dopad na děti z chudých rodin těžší?
Velmi často žijí v malém prostoru, nemají technické zázemí, počítač, připojení k internetu... V začátku stály úplně mimo. Když se podařilo je více začlenit, rodiče neuměli dětem pomoct, museli chodit do práce. Někde maminka pracovala v nemocnici dvanáct hodin každý den. Bratr ze čtvrté třídy pomáhal tomu z první a sám přitom zameškal...
Jak funguje online doučování?
Má dostatečný efekt na některý typ dětí, většinou starší, motivované, které umí pracovat samostatně. Nehodí se pro malé děti, které se učí číst, psát, držet tužku. Snažíme se podporovat digitalizaci, protože přístup k internetu a technice je základ při hledání práce i vzdělávání. V zahraničí funguje precedens: úřady práce podporují rodiny a děti, které takové možnosti nemají, nákupem techniky nebo pravidelnou platbou internetu.
Ovlivnila online výuka nějak přístup učitelů?
Ano. Zavřené školy vedly některé učitele k tomu, že došli k dětem domů. Někteří byli překvapení, jak žijí, že mají jen jednu místnost pro čtyři sourozence a babičku. Uvědomili si tíhu jejich každodenního prostředí. Že plnit povinnosti je pro ně v mnohém odlišné.
Jak si stojíme ve srovnání se zahraničím?
Jsme na tom o trochu hůř, máme před sebou velký kus cesty. Podle statistik jazykové gramotnosti a matematiky umíme podpořit nadané a chytré žáky, ti jsou se západoevropskými dětmi srovnatelní. U těch s nejhoršími výsledky jsme jedni z nejhorších v Evropě. I Polsko nebo Estonsko umí vzdělávat děti z nepodnětných rodin lépe než my.
Jaký rozsah a podobu doučování Člověk v tísni poskytuje? Jak funguje projekt Skutečné dárky? A proč se nedaří sblížit sociální práci a školství? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Kvůli pandemii si děti uvědomily, co je škola za poklad, říká ředitelka roku Gottfriedová
„Byli jsme dlouho zvyklí na to, že naším posláním vybavit děti informacemi a vědomostmi. Ale ukazuje se, že tohle nestačí.“ říká ředidelka roku Gottfriedová.
-
Ne každá rodina má doma internet. Jak pomoci se vzděláváním dětem ze znevýhodněného prostředí?
Technické zázemí rodin ze znevýhodněného prostředí, nebo s dětmi se speciálními potřebami, je nedostatečné. O jejich podporu se snaží řada neziskových organizací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
