Osobní asistent by měl být očima, ušima, rukama a nohama konkrétního člověka, kterému pomáhá

Matěj Cháb ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak to všechno funguje, o tom si povídáme s Mgr. Matějem Chábem z neziskové organizace Hewer. Co to tedy je ona osobní asistence a pro koho je určena?
Pokud bych měl odpovědět takovou ne úplně srozumitelnou mluvou, tak řeknu, že je to terénní sociální služba. Znamená to, že je to služba, kterou objednává stát, a je určena pro lidi, kteří chtějí zůstat doma, ale nemohou z důvodu snížené soběstačnosti. Nemohou se tedy o sebe postarat, buď z důvodu věku nebo chronického onemocnění či fyzického zdravotního postižení.

Platby by mělo být možné uhradit z příspěvků na péči od státu. A k naší práci patří, že pomáháme vyřizovat i tyto žádosti.
Mgr. Matěj Cháb, nezisková organizace Hewer

Můžeme být konkrétnější, s čím osobní asistent či terénní pracovník lidem pomáhá?
Lidově řečeno, terénní pracovník by měl být očima, ušima, rukama a nohama toho člověka, kterému pomáhá s tím, co on už udělat nemůže. Může to být dopomoc s úklidem, s přípravou jídla, pomoc s oblékáním či hygienou. Dále pomoc s pohybem venku i po bytě. Pomoc s vyřizováním záležitostí na úřadech a tak dále.

Čtěte také

„Nevím, jestli vůbec můžu ven.“ V nelehké situaci potřebují lidé se zdravotním postižením pomoc

Předpokládám, že největší skupinu osob, kteří potřebují pomoc osobního asistenta, tvoří lidé v důchodovém věku. Těch neustále přibývá a míst v domovech pro seniory není dostatek. Je tedy osobní asistence jakýmsi řešením?
Já jsem přesvědčen, že to řešení je. Znamená to, že s pomocí osobní asistence starý člověk nemusí odejít do domova důchodců a může zůstávat v domácím prostředí, které dobře zná, které má rád a je na něj zvyklý. Osobní asistent mu potřebnou péči obstará a třeba v kombinaci s terénní zdravotní službou je pak takový člověk zcela zajištěný a může setrvat doma.

A máte pravdu, většina uživatelů našich služeb jsou opravdu lidé v seniorském věku.

Jistě by každý člověk chtěl trávit svůj pozdní věk doma. Je ale možné, že si někteří takovou službu nemohou z finančních důvodů dovolit?
Myslím si, že to tak nemusí být. Je to tak, že tato služba je sice placená, ale cena je regulována. Pokud člověk, který tuto službu čerpá a je to méně než 80 hodin měsíčně, tak platí nejvýše 155 korun za hodinu. Když čerpá více než 80 hodin za měsíc, tak platí nejvýše 135 korun za hodinu.

Čtěte také

Oldřiška Mencáková, pomáhající mentálně postiženým, je vítězkou 10. ročníku ankety Žena regionu

A tyto platby je možné uhradit z příspěvků na péči od státu. Ten by měl pokrýt naprostou většinu finančních potřeb. A k naší práci patří například i to, že pomáháme vyřizovat tyto záležitosti a žádosti ve chvíli, kdy k někomu nastupujeme na službu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo také novelu zákona o terénních službách, která pozvedla postavení pečujíc osoby. Co konkrétně to v praxi přináší?
Je to novela, která by měla trošičku zlepšovat postavení laického pečujícího. To je člověk, který se stará o někoho blízkého v rodině. Většinou tato dlouhodobá starostlivost má pak dopad i na zaměstnání i osobní život takového člověka. Před několika lety to byla skupina lidí, kteří nebyli dobře zasazeni do systému.

Matěj Cháb a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Teď se to maličko mění a už se to jejich postavení zlepšuje. Myslím si ale, že je ještě stále na čem pracovat. A vrátil bych se ještě k té naší službě. Ta může pomáhat i lidem, kteří pečují o své blízké. Protože pak nemusí pečovat nepřetržitě 7 dní v týdnu a 24 hodin denně. Mohou se ti lidé střídat s našimi asistenty.

Celou radioporadnu s Mgr. Matějem Chábem z neziskové organizace Hewer o problematice osobní asistence si můžete poslechnout v našem audioarchivu.