Norci, lišky a ondatry už netáhnou. Jejich chov u nás skomírá

O kožešiny z České republiky už není zájem. Přitom Československo patřilo v šedesátých letech minulého století nejen v Evropě, ale na celém světě mezi největší producenty nutrií. Tehdejší farmy produkovaly až šest set tisíc kožek nutrií ročně. Z nich pak kožešníci šili kvalitní kabáty, čepice, límce a další doplňky.

Chov ale přestal dotovat stát a náklady na jeho založení jsou velmi vysoké. Český trh tak válcují velkochovy norků a lišek v zahraničí, kde se chovají desetitisíce zvířat na obřích farmách. Například v Polsku, Dánsku nebo Švédsku. V českých podmínkách takové farmy nejsou ani nebyly. Jedinou srovnatelnou byla dnes už neexistující farma Kary Jaroměř v Heřmanicicích, kde chovali 7 000 norčích samic a 3 000 liščích samic.

Víte, co je to bizama?

Jedná se o kožich z ondatry.

Ondatra žije v české přírodě při vodních tocích. Dnes už se ale dostává i na potoky do vesnic a její počet roste. Lidé si pletou ondatru s nutrií. Nutrie je ale větší, její průměrná váha je asi 6 - 7 kilogramu, ondatra má 1 - 2 kilogramy. Další rozdíly jsou ve tvaru ocasu. Ondatra má plochý dlouhý ocas, nutrie kulatý. Velkou výstavu nutrií na světové úrovni pořádali V Horní Rovni v roce 1987. Tenkrát se tam představilo 403 nutrií a světovým unikátem byla nutrie, která vážila 21,5 kilogramu.

Nutrie, vodní krysa nebo řekomyš

V roce 1926 dovezl tato zvířata dobrodruh a cestovatel Jiří Kincl z Argentiny – první dva páry. A čeští chovatelé se jich ujali se ctí. Pyšní se hned několika chovatelskými úspěchy. Typická česká nutrie má tmavě hnědou barvu, černý hřbet a oranžové zbarvení na bocích, skráních a břiše. Zároveň se ale v našich chovech objevují i ocelově stříbrná zvířata, a to díky několika málo dosud zapáleným chovatelům především z Brněnska, Olomoucka a Prostějovska. Absolutním českým unikátem jsou přeštické vícebarevné nutrie, které pocházejí z Plzeňska.

Nutrie ve volné přírodě

Se standardní nutrií hnědočernou se setkáváme i ve volné přírodě, kam se dostala nedopatřením z chovů, které se rušily.
Není to zvíře, které patří do české přírody, proto není dobré podporovat tato zvířata ve volném způsobu života u vodních toků. Mohla by vytlačit naše původní druhy zvířat.

Nutrie na talíři

Chov nutrií zachránilo jejich chutné maso. Kožky v dnešní době už nikdo nechce vykupovat. Na druhou stranu kvalitní maso naprosto přesahuje nabídku. „Maso z nutrie je velmi dobré kvality, lehce stravitelné, s nízkým obsahem cholesterolu a vysokým obsahem bílkovin. Navíc je jemně vláknité, s nízkým obsahem tuku, a proto je velmi dietní a zároveň chutné," vysvětluje předseda Českého svazu chovatelů a jeden z posledních chovatelů nutrií v Česku Jan Kaplan.

Nutrie po myslivecku:
Šálek vody svaříme s octem, solí, bobkovým listem a šesti kuličkami jalovce. Do nálevu vložíme nutrii a dáme na dva dny do lednice rozležet. Maso osušíme, oddělíme kýty, hřbet protkneme slaninou, osolíme a opepříme. Sto gramů špeku nakrájíme na nudličky a rozehřejeme na pánvi. Přidáme jemně usekanou středně velkou cibuli a za stálého míchání necháme zrůžovět. Poté vložíme připravené porce nutrie a pod pokličkou dusíme doměkka. Před dokončením šťávu zjemníme kouskem másla a zakapeme citronovou šťávou. Podáváme s bramborovým knedlíkem.