Miloš Šenkýř: Občanková změna, která nám ku vlastní škodě neuleví
Ten argument je až podivuhodně vžitý. Když budeš mít u jména titul, budou se k tobě sestřičky v nemocnici chovat uctivěji. Ale vžité je také druhé konstatování: On (či ona) je divný, nechal si dát svůj titul i na náhrobní kámen. Od tohoto měsíce máme jasno. Akademické tituly jsou v občanských průkazech minulostí.
Nové občanky už tuto kolonku neobsahují – a v těch starých už jenom „doběhne“. Řečí ministerstva vnitra údaj o vzdělání neslouží k prokázání totožnosti osoby, které je občanský průkaz vydán.
Čtěte také
Naše společnost drží až přehnanou úctu k titulům ještě z dob monarchie. Možná také ta úcta byla důvodem, proč tituly v občanském průkazu byly. Teď tituly následují osud dalších údajů, které kdysi byly součástí těchto legitimací.
Starší si vzpomenou, že v nich bývalo třeba razítko o zaměstnání, které s oblibou kontrolovali příslušníci Sboru národní bezpečnosti.
Zeštíhlující kúra
Ministerstvo má pravdu, titul opravdu neslouží k prokázání totožnosti, i když třeba pro stejnojmenného otce a syna může mít zásadní roli při rozdělování doručené pošty.
Vezměme však trend, kterým prochází ona legitimace. Zmenšuje se jak co do rozměrů, tak co do obsahu. Už dávno v ní není údaj o zaměstnání, ještě nedávno zákonodárci vážně uvažovali o vypuštění údajů o místě pobytu.
Teď vypadávají další údaje, i když kdesi v hlubinách té karty budou na čipu povinně uloženy naše otisky prstů a další biometrické údaje.
Hlavní účel občanky
Možná by stálo za hlubší diskuzi, čím by vlastně občanský průkaz měl být. Neměl by být falšovatelný, měl by být mezinárodně akceptovaný tak, aby mohl umožnit co nejširší možnost cestování bez nutnosti vlastnit cestovní pas. Ale hlavně, měl by usnadnit svému držiteli život.
Čtěte také
Když nedávno zaváděl brněnský dopravní podnik elektronické šalinkarty (pro neznalé, to je už oficiální označení pro předplatní jízdenky), potřeboval k nim způsob, jak se prokazovat. A sáhl po bankovních kartách. Propojení s občanskými průkazy totiž nebylo možné. A podobně se chovají i další podniky, které občanský průkaz raději obejdou.
Co by mělo být přirozenějšího k identifikaci a zabezpečenějšího než právě tento doklad? Proč by při dnešní propojenosti veřejné správy nemohl být alespoň v tuzemsku a v sousedních státech propojen s řidičským průkazem? S dokladem o zdravotním pojištění? A v hlavě procházím, co všechno ještě kdo můžeme v peněžence mít.
Proč by občanský průkaz nemohl nabízet kolonku, v níž si občan vybere, jaké údaje dobrovolně uvede a jaké zanese třeba jen na čip uvnitř té plastové kartičky. Zdravotní stav je osobní údaj, ale někdo tam rád bude mít třeba i údaj o tom, že je diabetik.
A třeba první vysoké školy, včetně Masarykovy univerzity, začínají vydávat i digitální certifikát o vzdělání, a ten by klidně součástí takové legitimace mohl být. Jako dobrovolný údaj, tedy pokud si to – tak jako dosud – majitel bude přát.
Podtrženo a shrnuto, dobrý přístup veřejné správy je, když budu muset mít v peněžence všech těch plastových kartiček co nejméně. Tomu poslední změna tváře občanského průkazu moc nenapomohla.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
