Miloš Šenkýř: Dvě letněčasové otázky – jedna populární, druhá odvážná
Ať se dohodnou jednotlivé státy, znělo unijní zadání k letnímu času. Hezky soused se sousedem, tedy stejně celá Evropská unie. A tím to také zatím skončilo, hodinky posouváme dál a hned tak se to asi nezmění. Politicky populární je zastavit střídání času. Ale už vůbec ne rozhodnutí, na které ze dvou možností.
Mělo to být naposledy. Naposledy, co na hodinách posouváme ručičky kvůli letnímu času. Ale odpůrci pravidelných změn mají smůlu. Ještě možná roky se na tom nic nezmění.
Čtěte také
Zdálo by se, že není nic jednoduššího. Odpovědět na otázku, zda si střídání letního a pásmového času přejeme. A pokud ne, tak který na našich hodinkách zůstane. Jednoduché dvě otázky, jejichž zodpovězení by se změnilo v pravidlo platné v celé Evropské unii.
Její státy se dokážou shodnout na náležitostech etiket na potravinách nebo grafických symbolech pro benzín a naftu. A dokonce se pokusily zkrotit takové věci jako mobilní operátory.
Ale na jednoduché otázky kolem času shodu nenašly. Respektive nedohodly se na té druhé. Jak by měl vypadat budoucí časový model Evropské unie. A tak platí staré pravidlo – než udělat nejistou změnu, raději vše nechat při starém.
Když to nikdo neudělá, nic se nestane
V tomto případě se nelze schovávat za to, že všichni, kdo mají ruce a nohy, řešili nejdříve covid a teď dopady války na Ukrajině. Ta totiž paradoxně může podpořit zachování změn času. To protože experti říkají, že dopady změn na úsporu energií už jsou minimální. Nikoli tedy nulové, tudíž i malá úspora právě teď svou roli hrát může.
Čtěte také
Háček je jinde. Politici pochopili, že průzkumy lákavě naznačují, že velká část populace je pro konec střídání času. Je tu ale ta otázka číslo dvě. U kterého času zůstat. Část lidí by ráda zachovala letní čas, další zůstali u toho pásmového. A někteří dokonce nechali střídání. A tak každé rozhodnutí v tomto druhém tématu část lidí naštve. Do toho se národním vládám moc nechce.
Tím spíše, že někdejší představitelé Evropské komise rovnou řekli: My máme řešit zásadní záležitosti. A u těch méně důležitých být zdrženlivější. Ať se tedy každý stát dohodne se svými sousedy a pak nám výsledek oznámí. A protože skoro každý soused má souseda, dohodnou se všichni, pak se to v Bruselu přepíše a stanoví se, jak velká bude tabule na hranicích informující o časovém zařazení toho kterého státu.
Tak trochu mi to připomíná obří císařskou korunu, která zdobí vrchol věže Justičního paláce v Brně. Když vzniklo Československo, vznikl také pokyn odstranit připomínky Habsburků. Mizely sochy, pamětní desky – mizely i ty císařské koruny. Tu korunu mnoho lidí neznalo a ti, kteří o ní věděli, také tušili, jak složité by ji bylo sundat. A tak se tvářili, že není. Zůstala tam dodnes.
Posuny času jsou vlastně taková nechtěná koruna. Proč ji sundávat, když to přidá práce. Dáme najevo, že ji odstraníme, ale když už to nikdo neudělá, taky se vlastně nic nestane.
Před sebou máme dalších pět měsíců středoevropského pásmového času. Podzimní posun je pro mnoho lidí ten příjemnější. Kolik takových pětiměsíců ale bude potřeba, aby nezavládalo alibistické mlčení, ale zaznělo pro mnohé nepříjemné konstatování „Tak to prostě necháme tak“?
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
