Miloš Šenkýř: Co nám říká Pražan v barvách Brna
Brno má svého nového senátora z Prahy. Ale není to poprvé – a v minulosti tomu bylo dokonce obráceně. Vypovídá to o tom, jak strany vybírají osobnosti, ale také o voličích. Tomáš Töpfer se stal tématem pro diskuse v brněnských hospodách. Ne kvůli výkonům uměleckým, ale kvůli těm politickým.
Lidé se baví tím, jak se za Brno mohl senátorem stát člověk, který je bytostně spojený s Prahou. A jak taková věc mohla v tom odvěkém rivalství Brna a Prahy projít.
Čtěte také
Možnou útěchou je novému zákonodárci jeho studium na brněnské konzervatoři i výkony v Četnických humoreskách, které vznikly v brněnském televizním studiu. Ale to nikdo příliš neřeší.
Ve prospěch Tomáše Töpfera nutno říci, že není zdaleka první. Už při ustavení Senátu v roce 1996 se zástupcem Brna v horní komoře stal finančník Richard Salzmann, který měl s Brnem pramálo společného. A ve stejném roce za pražský obvod číslo 19 usedl v Senátu – a teď pozor – bývalý brněnský primátor Václav Mencl. Oba v barvách ODS.
Bydliště kandidátů
Čtěte také
Přesto ta situace otevírá logickou otázku: Neměl by mít senátor pevnější spojení s obvodem, za který kandiduje? Není to kandidátka skupiny politiků jako ve volbách do sněmovny. Lidé do horní komory volí právě jednoho člověka a jeho propojení s místem by smysl mělo.
Protiargumentem budiž nejen to, že pohled zvenčí může přinést svěží vítr (a konečně v tomto případě problémy Prahy a Brna mohou být v mnohém podobné).
Mandát senátora je celorepublikový. Při své práci nemůže být vázán názory a zájmy regionu, rozhoduje o osudu celého státu. Pokud bychom chtěli Senát jako komoru zastupující rovnoměrně regiony, vraceli bychom se vzdáleně k principu někdejšího Federálního shromáždění. V tom jedna část měla poslance dělené podle počtu obyvatel obou republik tehdejšího Československa a ta druhá zahrnovala rovný shodný počet poslanců z obou republik.
Čtěte také
Náš současný parlament není založený na volbách podle regionů. Ty volební obvody jsou spíše pomůckou, jak dosáhnout rozdělení mandátů. Důkazem toho budiž i podoba těch senátorských, které často spojují lokality s rozdílnými a dokonce i protichůdnými tématy, zájmy i problémy.
Popusťme uzdu fantazii, jak by dopadlo, kdyby musel kandidát bydlet v daném obvodu. Jak by někteří měnili účelově adresy, jak by třeba vznikl speciální úřad či podúřad pro ověřování bydliště kandidátů.
Absurdnost hledání podoby povinného spojení kandidatury s regionem ukazují vlastně volby samy. Poodhalují ale taky smýšlení politických uskupení, která raději nasadí člověka zvenčí. Pak tam, kde region sám o sobě nevygeneruje dostatečně silnou osobnost, vítězí stranické kandidátky. To nemusí být nutně špatně, nicméně stále platí, že volič může přemýšlet o pohnutkách strany, která si raději přitáhne kandidáta z jiného konce republiky. No, aspoň ty senátorské náhrady, určené na cestování, využije naplno.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
