Koloušek nebo srneček?

28. říjen 2018

Mnoho z vás určitě ví, jaký je rozdíl mezi kolouškem a srnečkem. Já ne. Až do letošního července jsem žila v domnění, že koloušek je totéž, co srneček. A stejně na tom byl i pan Fuchs, který na mě jednou, v pozdním odpoledni, zavolal do chalupy. „Vem si foťák! Máme tady kolouška!“

Měl pravdu. Vedle kompostu se točil do kolečka malý koloušek. Bylo to divné. Čekala bych, že pláchne, hned jak nás ucítí, ale on se točí do kolečka, pětkrát, desetkrát, pořád!

„Není mu něco?“ zeptala jsem se pana Fuchse a ani jsem neměla chuť si kolouška vyfotit, ale když si ten prcek za chvíli do sešlapané trávy lehl, oddychla jsem si. Bylo nám oběma jasné, že dělal to, co dělával i náš sedmnáctiletý pes, když byl mladší. Ušlapával si místo na odpočinek.

Večer se koloušek pásl v trávě a pak se vydal na posekanou louku s kupkami sena a do jedné z nich se uvelebil. Když jsem se asi za hodinu tím směrem podívala, uviděla jsem srnku, a oddychla jsem si podruhé. Máma si ho našla! Jenomže v tu chvíli někde v polích zaštěkal pes, srnka se ladně vznesla a dlouhým skokem se schovala na louce. Hlavně, že o něm ví, řekla jsem si. Určitě si pro něj přijde.

Ale ráno byl ten prcek pořád v seně. Šli jsme k němu s panem Fuchsem tak na pět metrů. Chtěli jsme zjistit, jestli není poraněný. Ležel, ani se nepohnul, i když nás musel vidět, slyšet i cítit, ale nezdálo se, že mu něco je.

Potřebovali jsme odjet domů, tak jsem zavolala do Záchranné stanice v Poděbradech.

Příjemnému mužskému hlasu jsem řekla, odkud volám a že Poděbrady jsou k nám nejblíž a pak jsem mu řekla důvod volání.

„Máme na chalupě kolouška.“

„Máte tam srnečka, ne kolouška,“ odpověděl příjemný hlas a já přitakala.

„Tak srnečka...“ Ale nedalo mi to. „A jaký je rozdíl mezi srnečkem a kolouškem?“

„Otec kolouška je jelen a otec srnečka je srnec.“

„A když je takhle malý? Jak se to pozná?“

„Koloušek je mohutnější.“

„Ale co když...“ Příjemný mužský hlas mě přerušil.

„Tam u vás jeleni nejsou.“

Dobře, dobře, řekla jsem si v duchu. Tak máme na chalupě srnečka. Nebudu se s tebou hádat, chlape! Když jsem mu řekla, co jsme vypozorovali, souhlasil s tím, že si včera ušlapával místo k lehnutí, proto se točil dokolečka, a pak mi vysvětlil, proč si nás nevšímal.

„Když vycítí nebezpečí, přestanou se hýbat. Nereagují. Myslí si, když se nehýbají, že nejsou vidět.“

„Máme mu dát vodu?“

„Ne! Je zvyklý na mléko od mámy. Nic mu nedávejte a nechoďte k němu.“

Tak jsem poděkovala a šla jsem panu Fuchsovi říct, že nemáme na louce, v kupce sena, kolouška, ale máme tam srnečka.

A od té doby, moji milí, dávám každému, koho potkám, tuto otázku:

Víš, jaký je rozdíl mezi kolouškem a srnečkem?

autor: Irena Fuchsová