Jiří Kalát: „Hledat odpovědi na otázky a objevovat souvislosti, to mě na cestování baví nejvíc“
Budeme se toulat společně s hostem, který rád cestuje po světě a na vlastní kůži poznává život v cizích zemích. Pak o tom všem přednáší, píše do časopisů nebo vydá knihu. Zhruba před rokem jsme si povídali o životě v Izraeli a knížce Všichni tady lžou. Dnes to bude možná hlavně Egypt a také nová publikace. Připravuje ji cestovatel a publicista Jiří Kalát.
Jak se máte, jak se daří?
Zatím krásně, je léto, sluníčko, takže je vše dobré.
Co dělá cestovatel v době koronaviru?
Cestovat se moc nedá, už jsem nějaké cesty přeložil, jednu jsme teď i zrušili. A naštěstí lidé, když nemohou cestovat, tak si o tom aspoň rádi něco poslechnou. Takže se přednáší po festivalech, a tak. Já jsem si k vám odskočil od sousedů, kde probíhá Sportovní park Pardubice. Mám tam přednáškový stan, kam si zvu kamarády. Takže se alespoň o cestování mluví.
Mám moc rád Írán, protože ta země má hrozně špatnou pověst a přitom je to jedna z nejbezpečnějších a pro mě nejzajímavějších zemí.
Jiří Kalát, cestovatel a publicista
Měli bychom připomenout, jak to bylo s vaší cestovatelskou vášní. Protože vy když někam jedete, tam zůstanete třeba půl roku, abyste poznal tamní život a dostal se lidem pod kůži, je to tak?
Je to tak, nebo respektive to tak bylo dlouhou dobu. Teď už se to malinko změnilo, ale pořád to mám nastavené tak, že bych chtěl každý rok ve svém životě aspoň tři měsíce cestovat. Vyberou si nějakou zemi, u mě je to většinou severní Afrika a Blízký východ, už to tam znám, nejedu tedy úplně do neznáma. Už jsem byl v Maroku, v Mauretánii nebo v Egyptě, v Jordánsku. Už máte zažitá základní pravidla a potom člověk poznává už přímo lokální variantu dané kultury, a to je strašně super.
Čtěte také
Kde jste všude byl ve světě? Nebyla to nejen Afrika.
Já jsem začal v mém oblíbeném Estonsku, kde jsem rok žil. Pak jsem to vzal přes Gruzii, Laos a Írán na Nový Zéland, nějaký čas jsem pobýval v Americe na Aljašce, kde mě to hrozně bavilo. A potom Guatemala, Mexiko, kde jsme si s tehdejší přítelkyní udělali pořádný šestiměsíční výlet. A pak jsem se přestěhoval do Izraele. A od té doby to bylo Maroko, Mauretánie, plus samozřejmě většina Evropy, kterou mám stále moc rád.
Dá se říct, kde vás život zaujal nejvíc? Ať už z pozitivního nebo negativního hlediska.
Já mám třeba hrozně rád Írán, protože ta země má hrozně špatnou pověst a přitom je to jedna z nejbezpečnějších a pro mě nejzajímavějších zemí, co se týká lidí, kultury a historie. Írán je fascinující, člověk tam přijede a vyrazí mu to dech. A potom druhá země, úplný opak, to je Aljaška. Tam člověk přijde k národnímu parku, odjede 90 kilometrů do pustiny třeba 1000 kilometrů nikdo nikde není. Tak to je také úplně super.
Na Aljašce musí být příroda krásná.
Aljaška je nádherná, hlavně místní lidé jsou strašně specifičtí. Oni sami o sobě říkají, že jsou Aljaščani, nejsou úplně jako Američani. Jsou bodří, otevření, domáčtí. Tam i ve chvíli, kdy člověk jde k někomu na zahrádku, tak to je, jakoby tady byl v lese pomalu ztracený. Já miluji přírodu. A když jsme třeba během jednoho dne viděli třináct obrovských medvědů, tak jsem si řekl, tohle je úžasné místo.
Webové stránky cestovatele, publicisty a fotografa Jiřího Kaláta
Jak se daří vaší knize o Izraeli, kterou jsme před rokem představoval?
Daří se jí skvěle. Posledních pár kousků se dá ještě koupit někde po e-shopech. Ale já už své žádné nemám, je vyprodáno, takže jsem spokojený.
Čtěte také
Říkal jste, že když jste jel do Izraele, tak jste měl spoustu otázek. A když jste se vrátil, tak jste jich měl ještě daleko víc.
Přesně tak. Já si myslím, že o tom by asi cestování mělo být. Že člověk přijede do nějaké země, chce se dozvědět spoustu věcí a najednou mu tam vyskáče hromada dalších. Objevování a odpovídání si na otázky, to mě na cestování baví úplně nejvíc.
Už jste jel někdy také normálně s cestovní kanceláří někam do rezortu na pláž?
Musím to jednou udělat. Opravdu to mám v hlavě, protože to neznám, nikdy jsem zatím s žádnou cestovkou nikde nebyl. Minulý rok na podzim jsme plánovali, že pojedeme do Severní Koreje s cestovkou. Tam nám to přišlo adekvátní, ono to vlastně ani jinak nejde.
To je jedna z nejkomplikovanějších zemí současného světa. Ale vás asi láká a přitahuje.
Přesně tak. Mě hodně baví a láká, když poznávám lidi, dostávám od nich informace a musí si je dát do kontextu. Není to tak, že potkáte človíčka v hospodě a věříte mu každou větu. Když si myslím, že ten region už relativně znám, tak si můžu dovolit tam být o něco kratší dobu. Ovšem je to i tím, že člověk zestárl a že už také musí trochu financovat sám sebe, platit nájem a takové věci. Dávám na sebe pozor.
Čtěte také
Chystáte novou knížku. Bude jen o Egyptě nebo i o dalších zemích?
Pracovní název publikace je prozatím "Tři a půl Arabárny" a bude se týkat Egypta, Mauretánie a nejvíc asi Maroka. Ale zabrousíme trochu do Alžíru, kam jsem se nedostal, do Izraele, kam mě nepustili a na skok se podíváme i do Jordánska.
Proč vás nepustili do Alžíru?
Jsem pisálek a v Alžíru tenkrát probíhaly volby, byly nějaké demonstrace, takže mě tam nechtěli pustit. Doufám, že se to změní. A s Izraelem mám velice komplikovaný vztah, takže tam to bylo složitější na hranicích.
Která z těch zemí, které jste teď jmenoval, je pro vás top?
Z určitého hlediska je to rozhodně Mauretánie, protože to je země turismem naprosto nepolíbená. Ve chvíli, kdy tam člověk přijede, tak zjistí, že tam nejsou žádná infocentra, webové stránky, žádné hostely, žádný booking, člověk si musí všechno hezky vyběhat postaru nebo dohledat po internetu. Já jsem moc rád, že mě tam vzal kamarád a cestovatel Lukáš Synek, který spoustu věcí zařídil. Je to země, která je opravdu pro lidi, které cestování hodně baví a už se trochu vyznají.
Nejraději jezdím sám, protože člověk víc vnímá okolí. A když jste už měsíc na cestě, tak si prostě chcete povídat s místními lidmi.
Jiří Kalát, cestovatel a publicista
Člověka to nutí komunikovat hodně s místními obyvateli. A to je o poznávání lidí, ne?
Je to tak. A když potom člověk trochu pronikne do jejich místní kultury, najednou zjistí, že lidé jsou stejní všude na světě. Některé věci se dají udělat jednoduše. Když jsme třeba potřebovali koupit v Mauretánii lístek do Maroka, tak nám na nádraží prodali lístek do hlavního města, napsali nám to arabsky a s úsměvem nám to dali. My jsme v autobuse potom zjistili, že jedeme úplně špatným směrem, že máme špatný lístek. Ale byla to sranda, nějak se to vyřešilo.
Cestovatel jezdí na cesty rád sám bez parťáka, protože ho to nutí komunikovat s domorodci.
Moc rád jezdím sám. Většinou to tak je, protože člověk víc vnímá okolí. Když jste měsíc, dva na cestě, tak si ale také chcete povídat. A když už jste v místní kavárně tak to jde, i když ono pokud jste třeba v Egyptě nebo v Mauretánii, tak místní lidé moc nemluví anglicky ani francouzsky. Vy musíte najít nějakou cestu komunikace. Někdy je dost těžké se ke komunikaci donutit, ale když už to začne a jde to, tak je to paráda.
Čtěte také
Jeden zážitek za všechny z připravované knihy?
Můžu zmínit jednu věc, na kterou nejsem úplně hrdý. Egypt nebo Káhiru, pyramidy v Gize, známe všichni. A já jsem se hrozně nechtěl nechat nachytat místními naháněči a dařilo se mi to strašně dlouho dobu. A pak jsme s kamarádem Adamem vyrazili metrem na pyramidy a vyrazili jsme metrem. Potom jsem náhodou oslovil jednoho člověka s dítětem, protože jsme se trochu ztratili a nějak jsme si začali povídat, byl to učitel se synem na výletě. Zkrátím to, nakonec jsme skončili na velbloudovi a zaplatili jsme za to strašné peníze. Ale musím říct, že ten chlapík to měl tak krásně vymyšlené, já už mám v hlavě zvonečky, které mě varují před určitými věcmi. A přesto, když jsem je potkal, tak mi to začalo v hlavě zvonit, ale on odbourával jeden zvonek po druhém, až jsem byl úplně šťastný, že jsem ho potkal. Myslím, že ty vydělané peníze si opravdu zasloužil, protože to byl neuvěřitelný výkon.
Kdy bude knížka na světě?
Doufám, že nejpozději do roka. Snad i dřív.
Držím palce. Cestovatel a publicista Jiří Kalát byl naším hostem. Ať se daří. Hezké léto. Na shledanou.
Na shledanou a díky.
Související
-
Voňavé cestování s Jiřím Sýkorou, který v Pardubicích pokračuje v rodinné tradici pražení kávy
Tentokrát cestujeme s Jiřím Sýkorou. Ten v Pardubicích pokračuje v rodinné tradici pražení kávy. Tak se vydáme hned do několika světadílů. Cílem budou kávovníkové plantáže.
-
Zachovalé šedesátnice okouzlily dva mladé kluky aneb cestování s Octavií a Felicií
Tentokrát jsme cestovali hned se dvěma dámami - Octávií a Felícií. A také jejich věrnými fanoušky - Martinem Havránkem a Martinem Doležalem.
-
Dobrodružné cestování za kovboji s Matějem Ptaszkem. Neřeší se budoucnost, žije se přítomností
Na cestách s Matějem Ptaszkem. Témata budou zajímavá, posuďte sami - vydáme se do světa kovbojů, nahlédneme pod ruce zlatokopům, budu se ptát i na pověstný Medellín.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
