Jazz and World live z Brna: Téměř detektivka

Pokud jde o záznamy jazzu z populárních koncertů Orchestru Gustava Broma a různých hostů, je mi velkou pomocí pověstný šanon „křestních listů“ k těmto zachyceným pódiovým výkonům.

Měl ho pod palcem Max Wittmann st., a když pak utrpěl onu osudovou mozkovou příhodu, šanon byl asi rok zamčený v jeho redakci, do níž mělo přístup jen pár lidí. Posléze šanon skončil v producentském centru u Jolany Middletonové, ta mi jej poskytla a já jsem ho velmi pozorně, list po listu, prošel celý.

Nejstarší kousky už jsme odvysílali v prvních třech pořadech Jazz & World Live, počínaje legendárním koncertem Chris Barber Jazz Bandu, 20. března 1963 v sále brněnského Stadionu.

Tehdy byl hudebním redaktorem pro non-artificiální žánry Jaromír Nečas (věčný mladík, narozený v únoru 1922 a dosud rozhlas navštěvující). Při následování jeho jména uvnitř stránek v šanonu jsem pak znovuobjevil to, co přivezl jako kořist, když byl hostem ze spřátelené země a jejího rozhlasu na 8. ročníku varšavského Jazz Jamboree v prosinci 1965. Nejprve jsem našel evidované 4 magnetofonové pásky, sice jen s ukázkami, asi desetiminutové, nicméně dnes velmi vzácné: Wanda Warska, Novi Singers za domácí vokalisty, Annie Ross a Dizzy Gillespie Quintet za zahraniční muzikanty. Naštěstí byl v šanonu i text pořadu, který o varšavském festivalu Jaromír dělal hned začátkem ledna 1966. Zde se nacházely zmínky o další hudbě v šanonu neevidované a tudíž neznámé.

Ve fonotéce, zvláště v její starší části, kdy se točilo ještě mono a číselnému označení pásů předchází písmeno T, je už dnes spousta mezer a číselná řada není ani omylem souvislá. Našel jsem zde zatím jen další dva pásy s posledně jmenovanými dvěma, Annie (asi 3 písničky) a Dizzym (A Night in Tunisia!). Brzy se pokusím blízká dochovaná čísla prozkoumat pečlivěji. Zmínka v textu pořadu Jaromíra Nečase se totiž dotýká několika dalších pásů.

Následujícího roku, v létě 1966, byl Jaromír Nečas hostem festivalu Jazz Bled ve Slovinsku. Odtud máme dodnes k dispozici celkem osm pásů o délce 10 až 15 minut a je možné, že se dochoval text pořadu, který Nečas o akci dělal. Vzpomínám si totiž, že v té době (začal jsem dělat pořady počátkem roku 1968) se musely texty zakládat v pěti provedeních a pokud všechny ty staré spisy nešly do sběru, třeba by se ještě podle nich daly pásy objevit. O tom, že nebyly od té doby reprízovány, svědčí fakt, že jsou navinuty citlivou vrstvou ven, hrály se tenkrát z magnetofonů Sander & Jansen, které měly snímací hlavy obráceně. Nejsou ani doklady o reprízách na oněch křestních listech v šanonu. U novějších pořadů ze 70. a 80. let jsou všude Maxovou rukou uvedena opakovaná vysílání, někdy i čtyři různá data, poslední už po roce 2000.

Myslím, že ještě něco objevím, ale i to, co mám, se všemi údaji vystačí na několik let vysílání. Zářijový Jazz & World Live bude tedy patřit podruhé Varšavě a Bledu. Ve zbytku času se vrátím ke Gustavu Bromovi a jeho podobně letité veřejné nahrávce někdy z dubna 1966.