Jana Knitlová: O náhražkách
Kdyby paní Müllerová řekla: „Tak nám zabili smrt, pane Švejku,“ nemohlo by následovat: „Kterou, já znám dvě? “ I menší chytráci totiž vědí, že smrt je jen jedna.
Jana Knitlová: O jednom „dlouhohrajícím“ vítězství
15. leden 2019
V době, kdy v nás někteří naši nejvyšší představitelé budí úžas i stud svou prvoplánovou mstivostí, chci vyprávět o jednom obdivuhodném způsobu vyrovnání účtu nesrovnatelně vyššího než ty, jež jsou obsahem současných žabomyších sporů.
Byl jednou jeden chlapec jménem Pavel, který až do svých dvanácti let prožíval šťastné dětství v milující rodině. Pak se ale jeho život zcela proměnil. Spolu s bratrem, matkou, otcem a se stovkami a tisíci dalších byli transportováni do Terezína, kde už nešlo o štěstí, ale o život.
„Všechno jde, když se chce
za ruce se vezmeme
navzdor kruté době
humor v srdci máme …“
zpívaly tam děti Terezínskou hymnu, z níž čerpaly odvahu i naději.
Přesto se mnohé z nich nedožily ani transportu do dalších hrůz. Pavel byl - už jen s maminkou a bratrem Karlem - převezen do rodinného tábora v Osvětimi – Birkenau. Čtrnáctidenní pochod smrti na rozhraní ledna a února 1945 ale absolvuje už jen sám.
Psychicky i fyzicky zubožený se v květnu 1945 octnul opět v Praze. S kým se ale vzít za ruku, když z jeho pětadvacetičlenné rodiny kromě jedné sestřenice nikdo nepřežil!
Naštěstí se dostal do Štiřína, jednoho ze zámků, které Přemysl Pitter s Olgou Fierzovou přeměnili na ozdravovny, kde dětem různých národností z německých koncentračních táborů, a pozor, i německým dětem z českých internačních táborů nabídli nejen základní životní potřeby, ale také pochopení a inspiraci pro další život. Setkání s ním se do Pavla zapsalo už nesmazatelně. Napsal tam spoustu básní, z nichž ta s názvem „Nezapomeň žít “ by se mohla stát mottem celého jeho života. A ten přitom nebyl jednoduchý, ani když Štiřín opustil.
Jana Knitlová: O růžové loďce
Zvítězí láska nad rozumem? Dozvíte se v pohádce, kterou můžete poslouchat do neděle 13. srpna 2017.
Po studiu dramaturgie nastoupil do divadla v Karlových Varech. Odtud byl ale po několika letech z politických důvodů propuštěn. S druhou ženou, výtvarnicí Rut, odešel do Prahy. Rut učila a on se velmi skrovně živil jako překladatel a publicista. Žili i s dcerkou Rachel u Rutiných příbuzných v jedné místnosti, s jedinou výlevkou a záchodem pro čtyři partaje. Když Rut čekala druhé dítě, požádali na Národním výboru o možnost aspoň trochu lepšího ubytování. Doporučili jim - interrupci. Tohle „konečné řešení“ bylo pro mladé manžele nemyslitelné – a tak uvítali na svět Davida.
Tou dobou jsem Pavla - jako spolupracovníka divadla Semafor - poznala i já. Laskavý, usměvavý a empatický, vždycky připravený pomoct. O tom, co v dětství prožil, ani o těžkostech svého současného života se nikdy ani nezmínil. V roce 1967 se mu podařilo s rodinou emigrovat, a za rok už jsme slýchali komentáře Pavla Kohna z rádia Svobodná Evropa. Tam se opět potkal s Přemyslem Pitterem, který se už v 50. letech musel útěkem zachránit před komunistickým vězením a působil jako sociální pracovník v utečeneckém táboře Valka.
Jana Knitlová: Fitzgeraldovi – Takový krásný pár. Karel Roden a Zuzana Stivínová ve hře ze života slavného amerického spisovatele
Otevřený pohled do manželství slavného amerického spisovatele jazzové generace Francise Scotta Fitzgeralda s talentovanou, excentrickou a psychicky labilní Zeldou, které prochází nezadržitelnou krizí. Ve hře Jany Knitlové, nazvané podle jedné autorovy prózy Takový krásný pár, si manželskou dvojici zahráli Zuzana Stivínová a Karel Roden. Uvádíme k 80. výročí úmrtí F. S. Fitzgeralda († 21. prosince 1940). Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Sametová revoluce umožnila Pavlovi, aby s osobností Přemysla Pittera a Olgy Fierzové začal seznamovat - mnoha přednáškami a dvěma knížkami - i českou veřejnost.
Na oslavu Pavlových osmdesátin pozvali Kohnovi své německé i české přátele do zámku Štiřín. Tam jsem se setkala s celou jeho rozkošatělou rodinou: synem Karlem, s Rachel, renomovanou sochařkou a jejími třemi dětmi i s klavíristou Davidem (tím, co ho národní výbor doporučil k likvidaci) a jeho čtyřmi dětmi.
Když jsem si k půlnoci s rozesmátým Pavlem zatancovala, svěřil mi, že už mají i dvě pravnučky, pro začátek. „Skvělá pomsta Hitlerovi,“ napadlo mě. “Kdepak, já se nemstím,“ usmál se. „Tahle má milovaná a stále rostoucí rodina, to je moje osobní a zdá se i permanentní vítězství nad Hitlerem.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
