Jan Fingerland: Indie se dere – dopředu a nahoru

O Indii a jejím potenciálu se vědělo, vždyť indická ekonomika byla ještě před třemi sty lety největší na světě, a zastiňovala i tak často zmiňovanou Čínu. Období kolonialismu, ale i budování nezávislého státu ale působilo dojmem, že Indové nejsou připraveni svůj potenciál využít.

Čtěte také

Jan Fingerland: Indie je Bhárat je Indie

To se změnilo zejména v posledních letech, různí autoři to přičítají rozdílným faktorům. Například opoždění indických reforem za těmi čínskými a složitostmi mnohonárodního, a v zásadě demokratického státu, oproti centralističtější a méně rozmanité Číně.

Jiní mluví o vlivu současného premiéra Nárendry Módího, který nejdříve modernizoval svůj domovský stát Gudžárat, a před devíti lety dostal šanci totéž zopakovat na celostátní úrovni. Jeho kritici tvrdí, že se mu to – zatím? – nepodařilo. Více lidí se shodne na tom, že Módí vnesl nový duch, totiž směs populismu, nacionalismu a ambicí Indie stát se důležitým hráčem.

Mezi námi velmocemi

Čtěte také

Jan Fingerland: Indie přerostla Čínu. Je to dobře? A pro koho?

Jsou tu i jiné faktory, třeba postupný odchod řady investorů z čím dál dražší a čím dál nevypočitatelnější Číny do jiných zemí, včetně Indie, nebo demografický růst, díky kterému letos předstihla v počtu obyvatel Čínu.

Jisté je, že Indie se hlásí o slovo, a zrovna poslední dny to připomněly velmi viditelně. Spíše symbolicky se Indie přihlásila do extraligy vysláním lunárního modulu na měsíc a pozorovacího satelitu ke Slunci. V jiném ohledu to bylo vidět na právě skončeném summitu států G-20, kde se Indie systematicky prezentovala jako nová velmoc.

Jak si všimli znalci tamní politiky, Módí záměrně smazal hranici mezi domácí a zahraniční politikou, a z rostoucího vlivu své země udělal předvolební téma. Ostatně je charakteristické, jak Indie nakládala se svým předsednictvím, v němž se státy G20 každý rok střídají.

Čtěte také

Jan Fingerland: Kolize obrů – Indie proti muslimskému světu

Hned na začátku svého předsednictví sezvali Indové představitele mnoha chudších zemí, aby si od nich vyslechli, co si tamní národy, nebo spíše vlády přejí. Indie se tak prezentovala jako neformální vůdce „globálního Jihu“, nikoli coby nový člen bohatého rozvinutého Severu. Módí například navrhl, aby se členem G-20 stala kolektivně Africká unie.

Indie tak inovovala tradici, která existuje prakticky od počátku její existence. Po desítky let se ale tato diplomacie odehrávala pod hlavičkou hnutí nezúčastněných zemí, tedy států, které se během Studené války nepočítaly k Západu ani prosovětskému Východu. Státům, jako je Indie to umožňovalo lavírovat mezi oběma bloky.

Nezúčastnění 2.0

Čtěte také

Indie nákupem ruské ropy vzkazuje Západu, že nebude plnit jeho přání, vysvětluje indolog Štipl

Nynější indická diplomatická ofenzíva, jejímž autorem není Módí, ale spíše jeho ministr zahraničí Subrahmanjam Džajšankar, počítá s tím, že Indie už jen demograficky má důvod hrát úlohu vůdce tohoto bloku. Oproti dobám, kdy indickou politiku řídil Néhrú a jeho potomci, a přinejmenším formálně se dovolávali hodnot, Módího vláda chápe svou činnost především transakčně.

Na růst indického vlivu velmi spoléhá Amerika, která chápe „demokratickou“ Indii jako protiváhu Číně, případně i Rusku. Tedy tak trochu v duchu studené války. Jenže Indie chápe svou úlohu jinak, nechce být součástí amerického bloku, a dokonce ani váženým americkým spojencem.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Místo toho mluví o strategické autonomii a šanci ponechat si maximální volnost rozhodování. Takto Indie čile obchoduje s Ruskem, s ohledem na své ekonomické zájmy, ale i s cílem oslabit ruské vazby s Pákistánem a Čínou, dvou regionálních soupeřů Indie.

Indie sní o tom, že bude důležitým hráčem ve světě s mnoha póly, podobně jako jiné rostoucí velmoci, Brazílie, Nigérie nebo Indonésie. Teprve se ukáže, jestli se jí to podaří, a také, zda to bude pro takové země lepší než dosavadní mezinárodní pořádek.

Autor je komentátor Českého rozhlasu