Jak si useknout ruku

Měla jsem kamarádku novinářku. Jmenovala se Sylvie. Před lety mi hodně pomohla tím, že mi velkoryse nabídla spolupráci, která byla na mě jako ušitá. Několikrát jsme se setkaly a hned při prvním setkání jsem měla pocit, že se známe celý život, a to nám už oběma bylo kolem padesátky.

Volaly jsme si, psaly si maily, občas jsme jedna druhé opatrně otevřela svojí třináctou komnatu, a rychle jsme ji zase zavřely. Ale i to stačilo, abychom obě věděly, co v ní máme.

Poslední dobou jsme si nepsaly ani nevolaly, ale obě jsme věděly, kde jsme. Ona stále ve stejné redakci, já ve stejném divadle. Stejné jsme měly i e-maily a telefonní čísla.

Nedávno jsem ale měla divný sen. Byla v něm Sylvie, povídaly jsme si, smály se a bylo to moc hezké. Ale přesto jsem druhý den poslala e-mail do její redakce, abych se zeptala, jestli je Sylvie v pořádku. A dozvěděla jsem se, že měla před týdnem pohřeb. Obsah její třinácté komnaty se zhmotnil natolik, že ji utrápil. A ona se nechala utrápit, protože svého syna celý život milovala a odpouštěla mu všechno, i když se kvůli němu málem stala bezdomovkyní.

Moje dnešní vypravování se jmenuje, jak si useknout ruku. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, kdy pochopíte, že už nemůžete dělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než vám naroste a než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to, věřte mi!

Kolem mě a určitě i kolem vás, je dost případů, kdy se děti nebo vnuci domáhají nejenom majetku rodičů, ale i majetku prarodičů a ještě chtějí, aby rodiče i prarodiče pochopili, že jejich majetek jim nepatří, protože ho už k životu nepotřebují.

Smutné je, že rodiče a prarodiče neřeší, jak se s neomaleností vlastní krve vypořádat, ale řeší, jak to udělat, aby jim zbylo aspoň něco, s čím by mohli v klidu dožít. Říkám těmto neomaleným dětem a vnukům, bílý mor. A víte proč?

Bílý mor zabíjí tropické mořské korály tím, že způsobuje odumírání jejich tkáně. Velmi rychle se šíří a malou kolonii korálů dokáže tento bílý mor zahubit během několika dnů. Ještě před dvaceti lety se téměř nevyskytoval, ale nyní je považován za jednu z hlavních příčin zanikání korálových útesů.

Dobře vím, že sebrat v sobě sílu a odvahu říct svým dětem nebo vnukům, NE.

Je to stejně těžké, jako useknout si ruku. Ale musíte to udělat. Bude vás to strašně bolet, protože seknete do své krve, budete mít výčitky, že jste je špatně vychovali, v noci nebudete spát a budete si procházet celý svůj život a přemýšlet, co jste udělali špatně a co jste měli udělat jinak - ale potěším vás.

Ruka vám doroste a vy časem pochopíte, že ten, kdo je špatný, nejste vy, ale oni. Vaše děti, vaši vnuci – bílý mor.

A také pochopíte, že jediná možnost, jak jste se před tímhle bílým morem mohli zachránit, bylo to, že jste si usekli ruku.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.