Eva Janáčová: Tiziánův Apollo a Marsyas
„Vidíš toho pejska? Vždyť to je náš Šmudlík, jak to, že je namalovaný na obraze,“ ptá se celá rozzářená paní svého muže před Tizianovým plátnem Apollo a Marsyas v zámecké obrazárně v Kroměříži. Nevydržím to a začnu se smát. Dáme se do řeči a postarší manželé mě přesvědčují, že mají doma úplně totožného pejska, na chlup stejného, jako je zobrazený na rozměrném díle z konce 16. století. Prý je to menší lovecké plemeno, které má v oblibě nahánět kachny.
Jsem za tohle vtipné rozptýlení ráda. Tizianovo plátno bych si vydržela prohlížet klidně celou hodinu. Podle posledních výzkumů se na umělecké dílo vystavené v galerii průměrně díváme pouhých sedm sekund.
Čtěte také
Za tak krátký čas bych si však na obraze Apollo a Marsyas všimla akorát tak základní barevnosti – hnědých, místy až zlatavých tónů, jež mistrně podbarvují dramatičnost scény. Vždy se proto snažím si v expozici důkladně prohlédnout pouze jedno, maximálně dvě díla, dávám si na vše dostatek času a hlavně nikam, skutečně nikde nespěchám.
V Kroměříži je má volba jasná, nejvýznamnější obraz místní sbírky – Apollo a Marsyas od benátského malíře pozdní renesance, Tiziana Vecellia. Ten byl už za svého života natolik známý a hlavně sebevědomý, že podepisoval svá díla pouze prvním jménem. Rozměrné plátno náleží k nejcennějším uměleckým dílům u nás, při poslední zahraniční zápůjčce bylo pojištěno na částku přesahující jednu miliardu korun.
Opominu-li všechny superlativy typu nejdražší a neslavnější, přemýšlím, proč mě obraz zaujal a mocně mě přitahuje už víc než dvacet let. Námětem díla se stal antický mýtus známý z Ovidiových Metamorfos.
Čtěte také
Satyr Marsyas najde flétnu, naučí se na ni hrát a nebojácně vyzve k hudebnímu souboji boha Apollóna. Zvítězí samozřejmě bůh a opovážlivce nechá za trest stáhnout z kůže za živa. Tizian na svém plátně zpodobnil poslední část báje, kdy polomrtvý Marsyas visí vzhůru nohama, okolo stojící muži mu postupně odřezávají kůži a bůh Apollón se extaticky oddává hře na lyru.
Dramatická scéna, která je plná násilí, utrpení i potlačované bolesti. Malíř vedle těchto hlavních postav znázornil také soudce celé soutěže, krále Midase, v jehož tváři můžeme dokonce spatřit autoportrét samotného Tiziana, dále roztomilého chlapce a dva psy lačnící po krvi. Ano, ten menší poblíž Marsyovy hlavy, je již zmíněný Šmudlík.
Někteří kunsthistorici se domnívají, že daný obraz zaujímá klíčové místo v malířově pozdní tvorbě. Údajně se jedná o duchovní závěť stárnoucího umělce, alegorický odkaz, kdy apollinská hudba, tedy tak zvaně vyšší, kultivované umění vítězí nad primitivními zvuky obyčejné píšťaly.
Čtěte také
Nabízejí se samozřejmě další interpretace, častý je například výklad tohoto díla v kontextu dobového novoplatonismu a idejí o osvobození ducha z tělesné schránky.
Všechny tyhle sofistikované teorie jsou sice inspirativní, mě ale zajímá, čím oslovil obraz právě mě. Po výtvarné stránce mě fascinuje barevné sjednocení díla i uvolněný malířský rukopis. Když pustím uzdu své fantazii, tak ve způsobu zobrazení nohy krále Midase vidím ozvuky Courbetova realismu a v podání listí na stromě zase pomyslné doteky impresionismu.
Pokud jde o příběh samotný, nepochybně mi imponuje Marsyova povaha: touha naučit se něčemu novému, ale zároveň odvaha, někdo by spíš řekl neskonalá troufalost – vyzvat boha k souboji. Následuje nepřiměřeně drastický trest, který mě vnitřně odpuzuje, nesnáším násilí, je mi bytostně cizí. Přesto i v tomto momentu se můžu s Marsyem plně ztotožnit. Každý z nás se jistě dostal do bytostně nepříjemné situace, kdy měl pocit, že mu obrazně řečeno stahují kůži za živa. Otřesná zkušenost, kterou jsme všichni prožili nesčetněkrát. Satyr Marsyas je proto jedním z nás, opovážlivec, který se nebál a musel za to náležitě zaplatit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
